Reflex musí bránit demokracii, Zeman na titulce je záměr

Do vedení Reflexu se vracíte přesně po dvou letech. S jakými pocity přebíráte řízení týdeníku po zkušenostech, které jste prožil v řízení největšího bulvárního deníku v zemi?

Moje angažmá v Blesku bylo domluvené jako dočasná mise kvůli splnění manažerských úkolů. Od začátku jsem návrat předpokládal, přestože stoprocentní jistotu nikdy mít nemůžete. Jsem tomu velmi rád. Reflex vnímám jako krásné, inteligentní, vtipné a hravé médium.

Vy jste tedy věděl, za jak dlouho se vrátíte? Protože nic takového se oficiálně neuvádělo.

Na začátku jsme měli domluvenou misi na dva roky. A to se přesně splnilo.

Co bylo první, co jste řekl na redakční poradě?

Řekl jsem, že mně přijde důležité, aby Reflex reflektoval to, co je nejdůležitější v naší společnosti. Že Reflex není okrajové médium, ale že je to časopis, který je uprostřed dění a je v tom dění aktivní. Společnost, ve které žijeme, je totiž ve vážné a velice nebezpečné situaci a zraje k rekonstrukci. Chci, aby v tom Reflex sehrával důležitou a pozitivní roli. V naší zemi je čím dál častěji zpochybňován systém parlamentní demokracie. Pro mě jako šéfredaktora Reflexu je zásadní bránit parlamentní demokracii, bránit ji proti autoritářství, které se začíná šířit a bránit společnost před postupnou rusifikací, která nás podle mého názoru plíživě a čím dál tím zřetelněji ohrožuje.

Budete tedy chtít, aby se Reflex víc zapojoval do obrany parlamentního systému a aby víc reflektoval politiku?

To není otázka, kolik centimetrů čtverečních popíšeme nebo kolik vysázíme písmenek na téma politika. Slovo politika není pro mě to hlavní, i když jsem politicky velmi orientovaný člověk. Je to otázka přístupu, jaký Reflex bude mít ve vývoji české společnosti a že bude v roli obránce základních hodnot. Budeme chránit parlamentní demokracii, postavenou na systému politických stran, který se zcela neuvěřitelným způsobem zpochybňuje.

Je to až tak daleko, že byste se s Reflexem přihlásili k sympatiím k nějaké politické straně?

To bych neudělal a dokonce musím říci, že jsem toto hodně promýšlel. Vždy, když je společnost v krizi, je občanským přístupem se k něčemu se přihlásit. Myslím si ale, že člověk má přesně znát svoji úlohu a její vymezení, a to nepřekračovat. Když někdo obchoduje s reklamou, tak nemá dělat PR politikovi. To považuju za hodně zásadní. Když budu šéfredaktorem časopisu a ten časopis mi nepatří, tak nemám žádné právo věnovat ho obsahově nějaké straně. Nemám právo zachovat se takto k majiteli, ani ke svým čtenářům. Musím si jasně uvědomit, kde je moje pozice, být maximálně aktivní, ale hranici nepřekračovat. Reflex reflektuje, jsme novináři, kteří sledují, popisují a snaží se zaujmout určitý úhel ve shodě s postoji čtenářů. Časopis žádné politické straně věnovat nemůžu. Navíc ta strana tady stejně není, protože nemáme liberální demokraty.

A kdy by byla?

Tak bych to stejně neudělal. Je to mimochodem proud, který nám chybí. Částečně ten proud reprezentoval v prezidentských volbách Karel Schwarzenberg, ale rozhodně to neznamená, že bych věnoval časopis jemu. Mým úkolem je dívat se kriticky i na Karla Schwarzenberga.

První vydání, které vznikalo pod Vaším vedením, má na titulní straně symbolickou koláž s prezidentem Zemanem. Je to ta cesta, kterou půjdete?

Tuto koláž jsem dal zcela záměrně a vědomě na titulní stranu svého prvního čísla. Miloš Zeman je opravdu symbolem současné situace. Není viníkem všeho, ale je symbolem proměny doby, proměny společnosti a proměny situace. Mám velký strach o směřování české společnosti. Opravdu má tato obálka v zásadě programový význam.

Má vyjadřovat novou éru Reflexu?

Nevím, jestli novou éru. Reflex má pořád stejnou duši.

Je vůbec možné, aby se duše časopisu od 90. let nezměnila?

Jako se vyvíjí lidská osobnost, tak se vyvíjí i duše média. A pak se někdy z určitého pohledu zdá, že už jste zcela jiný člověk než dříve. Že Reflex už není tím, čím býval za Petra Bílka. Jsem naopak přesvědčený o tom, že kontinuita v Reflexu je. Je zde kontinuita autorská, např. v podobě Bohumila Pečinky, Milana Tesaře, Jana Šibíka nebo Jiřího Doležala. Teď se k nám vrací Dan Hrubý.

Některá média mají zkušenost, že se jim vydání s titulní obálkou, na které je politik, příliš dobře neprodává. Vnímáte to stejně?

Rozhodně bych takovou titulní stranu nedělal, kdybych věděl, že se bude špatně prodávat. Optimální je, když se titulní strana naléhavým nebo emocionálně silným způsobem věnuje něčemu, co je ve společnosti důležité. Tím vlastně říkáte něco, co lidé sami cítí, což má zároveň i dobrý obchodní výsledek.

Nejde tedy ani tak o tvář politika na titulní straně, ale o téma, které společnost vnímá jako důležité.

Ano. Když jsme pojmenovali Davida Ratha jako křížence mezi Adolfem Hitlerem a Charliem Chaplinem, tak se tato obálka dobře prodávala. Zároveň tím bylo vysloveno něco o tom člověku. Rath sám hovořil pozitivně o Adolfu Hitlerovi, že se mu podařilo výborně vyřešit problém nezaměstnanosti, a to byl vlastně důvod, proč jsme s obálkou přišli. Druhým důvodem bylo, že na svém hejtmanství Středočeského kraje provedl podle triviálního stranického klíče plošné personální výměny. Tyto dva argumenty jsem uvedl před soudem a soud dal za pravdu Reflexu, že zobrazení bylo přiměřené. Toto zobrazení mělo ohromný obchodní úspěch. To je pro mě optimální obchodní situace.

Příklad s Rathem je možná extrémní: vyjadřoval velmi ostrý názor, který se mohl hodně lidem trefit do jejich smýšlení, ale na druhé straně jej řada mohla odsoudit proto, že neodpovídá podstatě, kterou oni vnímají. Není to riziko?

To je přeci ale úplně normální. Bylo by nenormální, kdyby se Reflex všem líbil. Za druhé, cokoli uděláte výrazného, tak má přesah i opozici. Jestliže nemáte oponenty, tak to znamená, že práce nemá výraz.

Reakce na titulku byly negativní, nakonec skončila i u soudu.

Nebyly negativní. Musíte si uvědomit, že naše prostředí je novinářské a kritické a náš první reflex či instinkt je kritický. Společenská realita je ale úplně jiná. Člověk, který projde trafikou, se většinou nezabývá tím, co lidé z Reflexu dělají. Oni se koncentrují na jednu věc, a to je obsahové sdělení. A to buď registrují, nebo ne. Akceptace této obálky byla absolutně vítězná. To bylo jedno velké vítězné tažení od začátku až do konce. Je velká škoda, že odborníci na média nejsou často odborníci na společnost. Mojí ambicí není být odborník na média, o to se musím nutně snažit, ale hlavní mojí ambicí je být odborníkem na českou společnost. Být spojený se svými čtenáři, mít jejich mentalitu. Čtenáři Reflexu mají jako určující životní zážitek Listopad 1989. Jsou v drtivé většině sympatizanti svobody, naše obálky jsou svobodné.

Když se podíváte zpět na dvouleté období Ivana Hamšíka v čele Reflexu, jak moc si myslíte, že bude časopis pod Vaším vedením jiný?

Velmi se mi líbilo, jak se Ivan Hamšík postavil k pozitivním příkladům z naší historie. Myslím tím, jak precizně zpracoval atentát na Heydricha. Všechny materiály kolem tohoto tématu byly fantastické, inspirují mě a rád bych na ně navázal. Osobně mám daleko více sklon ke kritickému zkoumání češství. Téma vyhnání Němců je pro mě nevyřešené, stejně jako téma nevyrovnání se s komunistickou minulostí. Považuju to za zcela zásadní. A nová éra, doba Miloše Zemana, kdy se zcela vážně diskutuje o tom, že nehorázná osobnost pana Remka nás může reprezentovat v Moskvě, je dalším tématem.

Zmínil jste, že přichází Daniel Hrubý. Odchází Jaroslav Plesl a přišel Marek Stoniš. Budou ještě nějaké další změny v redakci Reflexu?

V tomto směru jsem poměrně konzervativní právě proto, že v lidech vidím duši titulu. Jestliže jsem před lety začal spolupracovat s Milanem Tesařem, s Danem Hrubým, s Janem Šibíkem, s Bohumilem Pečinkou v rozhodujících vedoucích pozicích časopisu, vůbec nemám důvod na tom něco měnit. V těchto lidech vidím myšlenkové jádro Reflexu a je čest s nimi pracovat.

Patříte k výrazným osobnostem české žurnalistiky, ale ne všem redaktorům váš styl konvenuje. Máte na věc jasné názory, se kterými všichni souhlasit nemusí.

To není tak otázka na mě, ale spíš otázka na lidi, které jsem jmenoval. Jsem si jistý, že každý z lidí, se kterými pracuji a chci pracovat, se mnou měli v dílčích aspektech nějaký problém. A zeptejte se jich, jestli jsme ty problémy překonali konstruktivně a pozitivně, anebo jestli je odradily od spolupráce se mnou. Protože tady jsou, tak mi z toho vyplývá, že neodradilo. Na druhou stranu vůbec nepředpokládám, že by to se mnou bylo jednoduché.

A teď konkrétně?

Teď v tom nevidím velký problém.

Už od Mladé fronta Dnes se s Vámi táhne nálepka, že média bulvarizujete. Stejné to bylo i před dvěma lety v Reflexu, kdy zaznívaly hlasy, že jste Reflex zbulvarizoval.

Tu nálepku jsem vždycky dostal od lidí, kteří měli mocenský problém. Protože média jsou – ať chceme, nebo nechceme – otázka moci. Klacek v podobě temného slova bulvarizace bylo vytvořeno konkrétními lidmi. Myslím, že autorem toho výroku je Roman Gallo a stojí zatím to, že on chtěl být šéfredaktorem MF Dnes. Jenom se akcionáři v Německu rozhodli pro Pavla Šafra. To, že se vždycky snažím v každém médiu dělat pro lidi, kteří si tisková média kupují v trafice a že oni jsou ten klíčový arbitr, na kterém mi záleží, za tím si absolutně stojím. Je potřeba vidět, že celé téma čtenářské relevance, tedy vůbec téma čtenáři, uživatelé, diváci se téměř neřeší na našich vysokých školách, kde se učí žurnalistika. Vysoké škody tady každý rok produkují desítku kritiků médií, ale neprodukují nadšené žurnalisty, kteří s radostí kopou za své čtenáře.

Něco jiného je ale podbízení se čtenářům. Nakolik je pro vás důležitý hlas čtenářů a do jaké míry mu chcete naslouchat?

Především jsem zastáncem toho, že čtenář spolu vede redakční obsahovou politiku. Ne úplně vede. I v bulvárním médiu jsem přesvědčený o tom, že šéfredaktor má mít schopnost a odvahu udělat něco, co nebude mít jenom aplaus většiny. Každý titul má jinou cílovou skupinu a tu je třeba respektovat především. Ale šéfredaktor, obrazový redaktor či komentátor musejí vždy sehrávat významnou roli. U Reflexu je důležité si uvědomit, že jestli by nám čtenost měly přinášet žánry, které patří spíše do Cirkusu Humberto, tak to to není to, co já chci.

Jak už jsem několikrát řekl, celé téma bulvarizace je neprozkoumané a je to velký problém. Jednak není úplně jasné, co je to bulvár. Pro sebe to mám vyřešené: bulvár je především pedagogická nálepka. Mluvíte tak o nějakém médiu, protože vnitřně toužíte po jeho polepšení, zdražení, vymazání. Pro mě bulvár není primárně k odsouzení, ale to, co to slovo způsobuje v diskusích v naší branži, to je strach před inovací.

Tím, že jste se vrátil do šéfredaktorského křesla Reflexu, zbavil jste se části manažerských povinností, které vyplývaly z Vaší pozice ve vedení skupiny Blesk. Nebudeme Vám to chybět?

Nebude. Vedoucí novináři mají chronické pokušení stát se manažery. To pokušení je silné a někdy vedle toho ještě odpovídá i reálné potřebě. Jsem rád, že jsem měl opakovaně možnost vykonávat manažerskou pozici, ale uvědomil jsem si, že vůbec nejhezčí je být novinář. A ne manažer. Člověk si má jasně uvědomit, čím chce strávit druhou polovinu života.

Titulní strany Reflexu po návratu Pavla Šafra

19/2013 (9.5. 2013)

20/2013 (16.5. 2013)

21/2013 (23.5. 2013)

Titulní strana Reflexu s D. Rathem, 6/2009