Děti účinkování v reklamách baví

„Abyste si vy, ženy, nemyslely, že se o vás reklamní průmysl nezajímá, stačí se podívat na jakýkoliv předmět vhodný pro domácnost. Ve většině případů zjistíte, že se kolem něj vždy musí batolit alespoň dvě roztomilé dětičky, které nemohou nenavodit dojem, že s nabízenou pomůckou získáte i vy ten jedinečný pocit tepla rodinného krbu a naplněného mateřství...,“ dočteme se v knize Ondřeje Sedláčka Reklama: triky, které vás dostanou. Tématu dětí ve světě médií se ve své bakalářské práci (která se stala podkladem pro psaní tohoto článku) pro Fakultu humanitních studií UK věnovala Jana Oulová. Součástí jejího výzkumu byly rovněž polostrukturované rozhovory s dětmi, které mají s vystupováním v reklamách zkušenosti. Závěry rozhovorů přiblíží konec tohoto článku.

Smyslem zobrazení dítěte v reklamě ovšem není jen vyvolání pozitivních pocitů spjatých s dokonale zvládnutou mateřskou rolí, ale přitáhnout pozornost v nejobecnějším smyslu slova – kdo jiný by měl být většině dospělých lidí bližší, než jejich vlastní potomci? Například ve slavné „vánoční“ reklamě na Kofolu vidíme příklad ne zrovna dobře zvládnuté otcovské role, přesto se televizní spot stal velice populárním.

Reklama na balenou vodu Evian dokonce nasbírala na YouTube necelých 70 milionů views. V hlavní roli vystupují bruslící batolata.

„Nechutné využívání dětí pro komerční účely“

Mnohem nevlídnějšího přijetí se dostalo billboardu firmy Calvin Klein.

Billboard byl na konci devadesátých let umístěn na Times Square v New Yorku. Kritizovaly jej mimo jiné noviny New York Post. Reverend Wildmon (toho času předseda americké asociace rodin) prohlásil, že reklama je pornografie. Tehdejší americký prezident Clinton řekl, že nesouhlasí s tím, aby děti byly využívány pro komerční účely. Firma Calvin Klein nakonec kampaň zastavila.

Pozornost vyvolala také fashion story s názvem Cadeaux (Dárky) francouzského vydání časopisu Vogue v prosinci 2010.

Práce Jany Oulové ji přibližuje následovně: „Jejím cílem byla propagace výrobků, jež měly malé modelky na sobě. Dívky pózovaly se silným nalíčením, ve vyzývavém oblečení a vysokých podpatcích, které v žádném případě neodpovídaly jejich věku. Redaktorka se k celé situaci vyjádřila následovně: 'Je to zvláštní, jaké negativní emoce tento projekt vyvolal. Ale přesně toto se v módním byznyse děje! My jsme jen chtěli upozornit na to, jak jsou velmi mladá děvčata využívaná k propagaci různých výrobků a značek. A také – jak jim je vnucována role jakéhosi sexsymbolu. Jsem ale ráda, že díky poprasku kolem fotek se začalo o tématu mladých modelek více mluvit, a o to mi vlastně šlo.“

Rodinné odpoledne

Součástí zmíněné bakalářské práce je také devět rozhovorů s dětmi ve věku šest až dvanáct let a jejich rodiči, kteří popisují své zkušenosti s castingovými agenturami (většinou pozitivní). Rodiče tvrdí, že ani získat pracovní povolení pro své dítě není nic obtížného a příliš časově náročného. Pro rodiče i jejich děti je nakonec nejnáročnější čekání mezi jednotlivými klapkami. „Samozřejmě co je takový náročnější nebo náročnější to není, ale nebaví je to čekání, který na natáčení třeba hodně je. Protože než se všechno nachystá a podobně, ale zase na druhou stranu, vždycky jsem si s sebou brala různé společenské hry a podobně, ke kterým se doma třeba ani nedostanete a nemáte zdaleka tolik času,“ vypověděla jedna z respondentek. Děti to ale zvládají dobře:  „Ta práce je celý den. Minule co dělal, tak začal v pět ráno a končil v devět večer. Ale on je v pohodě, jako ono to není celých těch dvanáct hodin na place před kamerou,“ vypověděla další z matek.

Celkově natáčení děti baví včetně ostatního servisu. „Suprovej je catering. To jsem jednou dělal jednu reklamu a tam nebyl catering, tak to bylo trošku jako blbý. Catering je dobrej, že tam je hrozně moc jídla, všechno je tam zadarmo, můžu toho sníst, kolik chci. To jednou jsem dostal koblihu a nechutnala mi, tak mi jí odnesli a přinesli mi jinou,“ pochvaloval si jeden z malých respondentů výzkumu.

-jav-