Kina před osmnácti lety - kina dnes
Pamatujete si, jak se chodilo do kina za dob, kdy v Čechách panoval bolševik? Před osmnácti lety...
Před osmnácti lety se v ČR za rok odehrálo 540 tisíc představení a do kin přišlo celkem 51 milionů diváků. Ta čísla by sama o sobě nebyla tak ohromující, kdyby dnešní návštěvnost nebyla pětinová. Ano, v roce 2006 přišlo do kin "pouhých" 11,5 milionu diváků - a přitom to číslo posledních devět let roste. (Krize návštěvnosti vrcholila v roce 1998, kdy přišlo jen 9,2 mil. diváků).
Pojďme se podívat na ceny - průměrné vstupné činilo v roce 1989 přibližně 6,90 Kčs. To je legrační představa, dnešní průměrné vstupné se pohybuje kolem devadesáti korun. Ovšem, to jsou ty ošidné průměry. Dřív si člověk vzal do kina tak možná pytlík Oskarek za dvě koruny, dnes stojí lístek do multikina i sto páďo. A to si s sebou jeden vezme celou rodinu, třikrát praženou kukuřici, litr koly, jednu zmrzlinu a medvídky. Celá návštěva se tak hravě pořídí za sedm, osm stovek...
Ne, data od UFD neodkrývají žádné dramatické tajemství. Dobře odrážejí vývoj naší společnosti (jak to dobrá data ostatně dělávají). Za minulého režimu se jednotlivec nemohl nijak výrazně realizovat a každá zábava byla dobrá. Chodilo se více do kin. Dnes je k dispozici mnohem více způsobů, jak se realizovat a zabavit a tak do kina přijde méně lidí - hlavně ti mladší.
Nakonec ještě jeden pohled: průměrný počet diváků na jedno představení v roce 1989 byl 95. Dnes najdete v každém kinosálu průměrně 33 a třetinu diváka (to by mě zajímalo, kde sedí ta třetina diváka). Je to celkem logické. Díky multikinům je k dispozici více sálů a více časů, kdy se filmy promítají, větší nabídka filmů. Takže diváci se přirozeně v sálech rozředí - vyberou si film pode svého gusta v čase, kdy se jim to hodí. Dnes už neplatí, že do kina se jde buď na půl šestou nebo na osmou hodinu (mimo odpolední představení ve 14:30 nebo dopolední o víkendu - tam ale chodila jen mrňata).
Co to znamená? Dnes se zkrátka chodí do kina jinak. A řeknu vám, že se mi ani nestýská. Po tvrdých židlích, kam jsem se nevešel (měřím 197 cm). Po frontách na lístky, po tehdejších WC,... po spoustě věcí.
Zdroj: www.ufd.cz
