Noční můra marketingových I-optimistů
Ráda bych upozornila na článek Word of Mouse, který vyšel předminulý týden v The Economistu, a byl později přetisknut v češtině týdeníkem Respekt (a propos, za tuto inovaci obsahové nabídky Respektu vřelé díky).
Autor komentoval oznámení Marka Zuckerberga – CEO společnosti Facebook – o zavedení nového reklamního systému, umožňujícího zadavatelům stát se součástí každodenních komunikačních toků, které mezi spotřebiteli plynou. Za těchto podmínek by potom takové marketingové veletoče, jako je např. nalezení správného insightu, představovaly pouze pár minut prolézání Sítě sítí.
Tato představa v principu vychází z konceptu opinion leadera, který byl formulován Paulem Lazarsfeld s Elihu Katzem na základě výzkumu ze 40. letech 20. století. Vcelku banálně znějící závěr – mediální komunikace není pouze přímým tokem sdělení od média k recipientovi, ale několikastupňovým procesem, v němž hrají důležitou roli tzv. názoroví vůdci, jež slouží jako zprostředkovatelé mediálních obsahů ostatním médiím méně vystavěným lidem – znamenal zásadní přelom nejen v mediálních studiích. I když se ve výzkumu typologizovaní marketingoví opinion leadeři neukázali pro účely branže plně uspokojivě (jimi šířené informace nepocházely ve většině případů z médií, což ovšem neznamená i s ohledem na metodologickou úroveň výzkumu nutně pravdu J), koncepce byla posléze úspěšně implementována i do marketingového prostředí.
V dnešní době tyto mírně okoralé modely zaznamenávají velký návrat v podobě world of mouth komunikace, jíž internetové prostředí přímo nahrává. Jenže přes velká očekávání marketingové pracovníky straší určitá ale. Vedle toho, že je pravost identity uživatelů značně nejistá, tak je dosti pochybná i samotná kvalita komunikace.
Z některých výzkumů (např. americký General Social Survey) vyplývá, že většina uživatelů Internetu se připojuje jen pro účely zábavy a navazování éterických vztahů. Zatímco vysokoškolsky vzdělaní lidé cíleně vyhledávají na webu určité informace, ostatní I-občané spíše rozšiřují svou vztahovou síť, čímž si zřejmě kompenzují nedostatek off-line vztahů. Skoro to vypadá, jako kdybychom byli svědky analogického procesu k vývoji televize. Ta byla zpočátku vnímána jako nástroj vzdělávání umožňující manipulovat publikem, ovšem později se společně s rozšířením divácké obce i o nižší vrstvy stala spíše prostředkem zábavy. Jinými slovy nárůst penetrace přinesl entertainizaci obsahu.
V případě zpřístupnění Internetu i neprivilegovaným vrstvám, tj. odstranění tzv. digital divide (propasti mezi těmi, kteří mají přístup k on-line technologiím, a těmi, kteří ne), proklamované jako cíl nejednoho vládního programu, přineslo ze statistického hlediska změnu ve způsobu užívání internetového prostředí. Ač nám selský rozum napovídá, že se jedná o přirozený vývoj, tento trend rozhodně nepotěší přívržence ideologie webu 2.0. Kovovou hrou na popelnice v Elm Street by potom byl nejen lehký popík určený milovníkům Oldřicha Nového, ale i výtahová hudba doprovázející nás na každém I-kroku.
