Reklama v období 1. Československé republiky: zapomenutá inspirace
Relativně pokojná léta po vzniku samostatného Československa v roce 1918 se odrazily i na vývoji reklamy jako takové.
Praxe sice předcházela teorii, ale i tak se v nedlouhém období do vzniku protektorátu podařilo zformovat základní principy, které uplatňujeme dodnes.
Československá společnost se sice od Rakouské monarchie ideově naprosto zřejmě distancovala, avšak v mnoha ohledech na předešlé pořádky a zavedené postupy navazovala. Tak tomu bylo i v reklamní praxi, konkrétně v užívaných druzích komerční komunikace. Stále velmi rozšířeným byl reklamní plakát, jehož tradice se táhne již od praktických začátků propagace v době antiky. Následovaly jej rovněž velmi oblíbené plechové či smaltové cedule, které se masivně umisťovaly právě na zdech obchodů i uvnitř a inspirovaly zákazníky k dalšímu nákupu. Tento druh reklamy využívaly – stejně jako plakát – malé i velké firmy. Reklamní sdělení se přitom objevovalo v nejrůznějších obdobách od tradiční kombinace obrazu a textu k více či nápaditým veršovaným pobídkám.
Nutný pokrok a stále masivnější proces modernizace s sebou však nesl i nové způsoby využití novodobých vynálezů. Od poloviny 30. let se pravidelně točí reklamní filmy, reklama se objevuje v rozhlase, na gramofonových deskách či diapozitivech. Film si jako reklamní médium vybírají především velké prosperující firmy, které tak nejen rozšiřují své reklamní portfolio, ale v touze oslovit a přiblížit se co nejvíce zákazníkům, rozvíjejí a inovují samotnou teorii. Napomáhá jim v tom i TYP - "ilustrovaný měsíčník pro úspěšné podnikání", který od roku 1927 odebíralo víc než 7000 továrníků, živnostníků a obchodníků.
Synonymem úspěchu a reklamy je v tomto období firma Baťa, kterou jistě netřeba představovat. Dalšími firmami, které stejně jako Baťa disponovaly dokonalými reklamními strategiemi, byly například firmy Rolný, Schicht, Nehera, či Škoda. Díky nim se tak postupně běžnou reklamní praxí stala například péče o zákazníka prostřednictvím obchodních zástupců, maximální využití výloh obchodů, budování sítě klientů, školení zaměstnanců v reklamě (výuku zajišťoval od roku 1927 tzv. Reklub - Reklamní klub československý), obchodní sdělení až domů, slogan jako nutná součást značky (dnes corporate identity) a mnoho dalšího.
Reklama se celkově přibližuje jednotlivcům a jejich zájmům a potřebám. Pro děti se vydávají speciální reklamy s pohádkami – např. firma Schicht či Baťa, dále se rozvíjí tzv. dárková reklama – od botiček pro novorozence po papírové bločky. Všude se objevují loga, jejichž masivní rozkvět podpořil i příchod neonové reklamy na konci 30. let 20. století.
Za největší jména československé reklamy v tomto období se považují Zdeněk Rossmann a Ladislav Sutnar. Oba vynikající typografové, umělci, kteří se věnovali i komerční grafice. Jsou autory mnoha návrhů plakátů, Zdeněk Rossmann je navíc i autorem velmi cenné publikace s názvem Písmo a fotografie v reklamě.
V tomto období se začínají rozvíjet i klasické reklamní agentury nabízející stejně jako dnes komplexní služby od vytvoření sloganu až po mediální plánování. (Pro zajímavost uvádíme ceny reklamních plánů, jak je nabízel asi nejznámější reklamní odborník Jan Solar, vlastním jménem Josef Slabý: malý 1000 a velký 5000).
Slibně se rozvíjející reklamní praxi i teorii se postavila do cesty překážka až v roce 1939, kdy došlo k rozbití Československa okupačními vojsky Adolfa Hitlera. Závěrem dodejme, že i když se československá reklama v tomto období ve srovnání s jinými zeměmi rozvíjela opatrněji a pomaleji, dokázala se stát inspirativním zdrojem pro následující generace včetně té dnešní. Je na nás, jak toho využijeme.
Autorka textu: Kateřina Hlouchová
