Koupit VLP? Už bych to nedoporučoval...

Síť regionálních titulů jste budoval už v 90. letech ve vydavatelství Vltava-Labe-Press. Jak se současné budování titulů 5+2 dny (vydává společnost AGF Media podnikatele Andreje Babiše - pozn.red.) od ní lišilo?

VLP především kupovala místní tituly a ty pak propojila pod jednu značku, na zelené louce zakládala redakce jen výjimečně. Naše cesta byla tato „zelená louka“, což je těžší, nemáte do začátku vůbec nic. A doba je samozřejmě jiná. Vždycky jsme se orientovali na místní lidi, jinak to ani nejde. V 90. letech byly zdrojem pracovních sil okresní týdeníky, z nichž některé byly soukromé a některé zůstaly pod okresními úřady. Dnes je lidský zdroj možná ještě bohatší, protože někteří lidé odešli z Deníku a ze Sedmičky, po které zbylo hodně redaktorů. Situace je tedy snazší v nalezení lidí, ale jestli jsou ti lidé dobří, to je potřeba vyzkoušet. Už jsem přijal 300 lidí a 30 jsem jich propustil...

Kolik lidí tedy celkově zaměstnáváte?

Zaměstnáváme něco přes 300 lidí. Konečný stav by neměl být větší než 350, pokud se bavíme o tištěných týdenících. Republiku jsme rozdělili na osm regionů, vrátili jsme se takřka úplně na původní krajské rozdělení. Krajské redakce jsou trochu větší, pak máme 77 okresů po 3 lidech. V centrále je  jen 12 zaměstnanců.

Projekt regionálních týdeníků 5+2 dny jste odstartovali na začátku letošního března a do konce července pokryli celou republiku s nákladem 1 milion výtisků. Takhle jste to plánovali?

Ne, jsme o dost rychlejší, než jsme si mysleli. Původní plán, který jsme v listopadu s panem Babišem domluvili, spočíval v tom, že projekt bude startovat 2 roky a že pokrývání částí republiky potrvá do konce roku 2013. Letos jsme chtěli nejprve připravit osm krajských redakcí a teprve příští rok dělit kraje na okresy. Pak se nám to ale podařilo zrychlit.

Souvisí toto „zrychlení“ s ústupem regionálních týdeníků Sedmička?

To s tím vůbec nesouviselo. Souviselo to s tím, že jsem na panu Babišovi viděl, že by to měl raději rychleji a uvědomil jsem si, že je opravdu lepší projekt dokončit co nejdříve. Zjistili jsme, že jsme byli schopni rozjet prvních 10 mutací západočeského kraje v podstatě u nás v obýváku. Vyzkoušeli jsme si, že by bylo možné založit rovnou kraj se všemi okresy, i když v nich třeba nemáme kanceláře. Bylo ale nutné mít tam alespoň jednoho člověka v každém okrese a v kraji jednu kancelář s dobrým připojením k internetu. Celostátní síť je potřeba mít rychle především ale na to, abychom mohli rychle a dobře prodávat inzerci. Rychlost spuštění celé sítě byla ale především dána tím, že se podařilo sestavit dobrý centrální tým.

S tiskárnou, která by vytiskla tolik mutací, problém nebyl?

Dnes je každý rád za práci, ten stav je opačný než dříve. Agrofert se chová ekonomicky a s tiskárnami Mafra, které jsou velmi profesionální, jsme vyjednali výborné podmínky. Mafra je na tisk mutací zvyklá a velmi jsem stál o to, aby nás tiskla. Samozřejmě si jako vydavatelství trochu konkurujeme, ale není to tak výrazné.

Nakolik jste se snažili obsahově vymezit vůči regionálním deníkům Deník a týdeníkům Sedmička?

Máme výhodu, že náš tým má dlouholetou zkušenost s vydáváním regionálního tisku, víme, co tu vychází a co lidi zajímá. Naše tituly jsme se rozhodli postavit na místních zprávách, na tom, aby se lidé v novinách opravdu viděli, chceme psát o věcech, kterým se „velké“ noviny nikdy nebudou a nemohou věnovat. To, co zajímá každého z nás, je příběh. V regionu si moc nejde vymýšlet, tam naopak si lidi získáme pravdou. Ostatně zadání od pana Babiše je, pište pravdu a dosáhněte toho, aby vás lidi četli. Koncept tedy leží především na zprávách z okresu, částečně z kraje, servisních informacích a tipech, co se kde v České republice koná.

Z čeho jste vycházeli při rozhodování o velikosti tištěných nákladů v jednotlivých krajích?

Snažili jsme se dělat kompromis mezi tím dosáhnout co nejvyššího pokrytí, mezi ekonomikou a technickými možnostmi. Kdybychom týdeníky chtěli distribuovat do každé poštovní schránky, byl by to náklad 4 miliony výtisků, což by bylo velmi drahé a takřka nevytisknutelné. Jen stávající náklad jeden milion výtisků tiskneme 50 hodin. Takže tento náklad byl pro Českou republiku kompromisem. Jedná se o 10 % obyvatel a tím se i řídíme v jednotlivých krajích, tiskneme přibližně 10 % počtu obyvatel. Kolegové by jednou rádi tiskli 1,4 mil., abychom tiskli více než Deník za celý týden. Teď to ale není na stole.

Každopádně není úplně snadné na vaše týdeníky narazit…

Potýkáme se s tím, že nás lidi hledají, proto se snažíme v každém vydání informovat o tom, kde všude jsme k dispozici. Cílem je, abychom čtenáře naučili si pro titul dojít, aby se noviny dostaly do rukou těm, kteří je opravdu chtějí. Chceme také čtenářům nabídnout novou možnost, jak si týdeník zajistit, tzv. schránkovné, kdy za 7 Kč doneseme týdeník do jedné konkrétní schránky. Nejde ale o předplatné, 7 Kč je cena adresné distribuce do schránek – to je náklad, který za ni vydáváme. Do budoucna budeme posilovat distribuci ve stojanech a ubírat náhodnou distribuci do schránek.

Neuvažujete tedy o zpoplatnění týdeníků?

Proč bychom to dělali? My jsme lidi naučili, že jim noviny dáváme. Nechceme čtenáře zklamat a neuděláme to.

Kdy se investice do projektu vrátí. Nebo není nutné, aby se vracela?

Je to dlouhodobý projekt, náklady vyrovnáme tak, aby se dostaly na černou nulu a nad ní, investice se pak začne pomalu vracet.

Kolik už vás projekt stál? Půl miliardy?

Tolik to zdaleka není. Snažíme se náklady držet co nejvíc dole.

A motiv projektu?

Týdeníky 5+2 dny jsou komunikačním kanálem, není to plánované jako ztrátový podnik. Je to kanál, který má pomoci promo Agrofertu, což je firma s konsolidovaným obratem asi 120 mld. Kč. Skupina Agrofert doteď neměla žádné PR, přitom je to 200 firem, které zaměstnávají 28 tisíc lidí. Když si srovnáte firmy stejné velikosti s tím, kolik vynakládají na marekting, a kolik Agrofert, tak je to naprosto nesrovnatelné. Publikujeme věci, které se běžně u nás nepublikují. Zemědělství a potravinám věnujeme větší prostor, než je obvyklé. České zemědělství nemá naprosto žádný marketing, pro novináře to není sexy téma.

Regionální trh se ale zdá být inzertně vyčerpán, navíc tiskový trh celkově klesá…

Mnohokrát jsem četl, jak klesají objemy inzerce. Na to, abychom se uživili, peníze v regionech jsou…Domnívám se, že letošní plán splníme, ale inzerce se musí v dalších létech dramaticky zlepšit. Když jsem začínal před dvaceti lety ve Verlagsgruppe Passau, slyšel jsem mnohokrát, že v regionu je místo jen pro jednoho hráče, uvidíme, jak to v Čechách dopadne. Samozřejmě, že firmy Agrofertu hodně inzerují, ale taky tu inzerci potřebují.

Není tedy pro vás řešení koupit konkurenční vydavatelství Vltava-Labe-Press, když vyhrát bude moci jen jeden z vás?

VLP nebylo dlouhodobě na prodej, poslední jednání proběhlo loni na podzim, dnes bych již koupi nedoporučoval. Je otázka, co bychom tím získali. Nejsem si jist, jestli bychom dosáhli většího počtu oslovených čtenářů.

Určitě jste zaznamenal názor, že týdeníky 5+2  dny slouží pouze jako nástroj Andreje Babiše před volbami…

Věřím, že to není pravda, už jen naše plány a úkoly, které nám pan Babiš stanovil, jsou na mnohem delší dobu než do voleb 2014.

Ke kolika lidem se týdeníky vůbec dostanou? Máte nějaký výzkum nebo odhad?

Stojany jsou prázdné, ve čtvrtek ráno u nich stojí fronta. Jsou to statisíce lidí a ohlas je velmi dobrý. Samozřejmě kvůli inzertním klientům bych měl rád nějaký Media projekt. Bohužel náklady na něj se odvíjí od výše tištěného nákladu a jsou tedy pro nás mnohonásobně vyšší než u naší konkurence. Je to věc, kterou řešíme.

Budete usilovat o rozšíření do televize?

To bych zatím nekomentoval. Rozhodně ale není pravda, že bychom měli zájem o TV Metropol. Když bychom hypoteticky dělali jiné médium, tak bychom pravděpodobně zkoušeli jinou cílovou kategorii, než máme v týdenících, což jsou lidé střední generace.

Vladimír Junger, místopředseda AGF Media