Proč u generace C letí memy a virály...
Google ve své nové studii hledá důvody obliby vizuálního obsahu u generace C.
V květnu Google spustil svůj nový projekt nazvaný Engagement Project Series. V něm si dal za cíl zmapovat interakci uživatelů a firem a pochopit, jak a proč se zákazníci aktivně účastní některých marketingových aktivit a jiných nikoliv. První část této studie je nazvaná Hledání smyslů v memech. Podle Googlu totiž Generace C nemiluje vizuální obsah jen pro jeho schopnost pobavit a odvádět od problémů běžného života. Naopak – prý lidi spojuje s podstatou jejich bytí. Známé rčení „obraz vydá za tisíc slov“ nyní platí víc než kdy před tím. Lidé se díky internetu naučili myslet vizuálně a komunikovat s obrovskou masou jedinců. Obrazy vyvolávají mnoho nevědomých asociací.
Jak ale vytvořit kvalitní produkt? Proč jsou například fotky snídaně oblíbenější než fotky medúzy? Podle odborníku je to proto, že lidé mají nejraději to, co už určitým způsobem znají, je jim blízké, ale je jim to ukazováno novým způsobem. Lidstvo není příliš velkým fanouškem experimentů. S věcmi, které jsou nám nějak známé, se nám totiž automaticky vybavují vlastní zážitky, vzpomínky, střípky života. Pokud fotograf vyfotografuje zajímavým způsobem kolo, zaujme nás to, ale nejdůležitější je, že naše podvědomí si automaticky vzpomene na naši první jízdu na kole, rodiče atd. Na druhou stranu nové vyjádření toho starého lidem ukazuje, jak je svět rozmanitý a že vždy záleží primárně na jeho vnímání.
Proč nás baví Harlem Shake účetních
Podle Googlu vizuální web stimuluje i rozvoj synapse. Dle neurologů to znamená, že v našem mozku dochází k propojení neuronu, které vede ke vzruchu. Stane se to například, pokud ve své představivosti propojíte dvě zcela odlišné věci. Například Abbu a zmrzlinu. V podstatě to je základ celé kreativity. Tuto schopnost máme jako děti, protože nám ještě není vštěpeno, co a k čemu ve světě podle pravidel patří. Časem o tuto vlastnost přicházíme, internet nám ji ale navrací. Například obliba mash-upů, šílených memů, Harlem Shaku, kde blázní účetní i policisté atd. Je to úžasný pocit, když někdo vhodně propojí dvě nám známé věci originálním způsobem.
Dalším důvodem, proč má Generace C v oblibě vizuální web, je sdílení. Jsme sociální bytosti a máme radost, pokud má někdo vedle nás radost. Pokud někomu přijde zábavné to samé, co nám. Na tomto principu je postaveno veškeré sdílení obsahu. Nejde jen o propagování sebe sama a vychloubání se svými postoji a názory. Podle psychologů je sdílení na sítích určitou formou daru a vyjádřením emocí. Psychoanalytik Donald Winnicott zjistil, že naše první emocionální akce vůči světu je úsměv. Matka se usměje na dítě, ono se usměje na ni. Oplácí. Už jako malí se tedy učíme oplácet emoce, upevňovat pouto. To přesně sdílení obsahu dělá. Neposílá se jen samotný obsah, posílá se emoce, kterou obsah vyvolal. Firmy by na to měly myslet, když takový marketingový produkt vytvářejí.
Příklad Perrier
Malá inspirace na závěr. Se zajímavou fintou přišel například výrobce vody Perrier. Toho trápilo, že si jeho produkt nekupují mladí. Tak rozjel na YouTube interaktivní experiment. V reklamě jsou záběry z klubu. V reálném životě platí – čím víc lidí, tím víc to žije. Perrier se rozhodl toto heslo dodržet i na webu. Čím víc lidí tedy zhlédlo video, tím se video stávalo odvážnějším, obsah nebyl statický a lidé si ho oblíbili. Navíc se tím Perrier dostal do hledáčku své nové cílové skupiny – mladých lidí.
-ver-
