Pro dobrý dojem v médiích nestačí umět mluvit

Nejednou může nastat situace, kdy zástupci firmy budou muset nečekaně vystoupit v médiích. Vzpomeňme předloňskou prohibici, kdy se ve zpravodajských relacích střídali zástupci firem vyrábějících a distribuujících tvrdý alkohol do českých obchodů. Podobnému vystavení médiím se však nevyhnou ani představitelé firem jiných sektorů. Mnohdy si situace vyžádá vyjádření i někoho jiného než „jen“ tiskového mluvčího. Proto by firmy neměly zapomínat na mediální trénink, který dané reprezentanty na média patřičně připraví.

V médiích to není stejné jako na konferenci

Jak upozorňuje Aleš Dudek ze studia Polas, které se na mediální trénink specializuje, pro dobré vystupování v médiích zdaleka nestačí umět dobře mluvit na veřejnosti. „Není nic neobvyklého, že manažeři, kteří sebejistě přednášejí na konferencích před desítkami až stovkami lidí, odpadnou ve chvíli, kdy se zapnou kamery a rozsvítí červené světlo,“ popisuje své zkušenosti z tréninku Dudek. Jeho studio Polas proto klade na imitaci televizního prostředí velký důraz. V prostoru pro natáčení stojí před zeleným pozadím stůl se dvěma židlemi, na které míří kromě značně ostrého světla i několik kamer. Před stolem samotným je umístěn monitor, který protagonistům zobrazuje online sestřih vysílání. Druhá televizní obrazovka visí na stěně, kde mohou dění ve studiu sledovat další účastníci. V audio kabině si lze vyzkoušet také prostředí rozhlasového vysílání.

Televizní studio pro mediální trénink

Audio kabina pro mediální trénink

„Hlavním cílem mediálního tréninku není jen naučit klienty správně hovořit, ale především je zbavit stresu z médií a upozornit je na jejich možná úskalí,“ vysvětluje Karel Holubička, jenž má ve studiu na starosti zejména jeho technické zázemí, a dodává: „Nestačí jen postavit malou kameru do rohu místnosti, protože na ni člověk velmi brzy zapomene.“

Mediální trénink od lehkosti ke krizové komunikaci

Mediální trénink trvá obvykle celý den, během kterého si účastník stoupne před kameru až šestkrát. Trénuje se rozhovor vestoje či vsedě. Po každém rozhovoru na kameru je věnován čas analýze, kdy kouč, znalý mediálního prostředí, rozebírá jednotlivé chyby účastníků, upozorňuje na nedostatky a radí, jak je co nejlépe zvládnout. První rozhovor začíná zlehka, moderátor klade jen neutrální otázky, o kterých není nutné příliš přemýšlet. Ale postupně atmosféra houstne, s každým rozhovorem se přitvrzuje, až si účastníci nanečisto vyzkouší, jaké to je čelit v přímém přenosu krizové komunikaci. „Často se snažíme ve spolupráci s HR připravit na účastníky překvapení, kterým ho chceme trochu zaskočit. Například před něj dáme aktuální výtisk novin, do kterých vpravíme zprávu o skutečném interním problému, a chceme, aby se k němu vyjádřil,“ odhaluje něco z překvapení Aleš Dudek.

Nejčastějším pochybením je kromě nervozity z přítomnosti kamer také neustálé dívání se do objektivu. „Klient se musí naučit, že jako respondent nekomunikuje s kamerou, ale s redaktorem, který rozhovor vede,“ podotýká Karel Holubička. Mezi další nešvary se řadí například výplňková slova typu vlastně, v podstatě či jakoby, poklepávání si nohou, pohrávání si s propiskou, přílišná gestikulace či opakování moderátorovy otázky. „Důležité je, aby si lidé uvědomili, že opakováním otázky pouze ztrácejí čas, který jim média poskytují. A toho je obvykle velmi málo,“ upozorňuje Aleš Dudek a doplňuje: „Většinu lidí stresuje ticho. Místo toho, aby si odpověď rozmysleli, snaží se něco říci okamžitě a výsledek podle toho vypadá. Přitom je nutné, aby si dali pozor i na zavádějící nebo částečná vyjádření, která mohou pak v sestřihu vyznít jinak, než měl respondent v úmyslu.“

Nezřídka se také během mediálních tréninků objevuje problém, kdy účastníci nerespektují danou hierarchii v médiích a narušují prostor moderátora. „Pokud moderátor dovolí, že host překračuje vymezená pravidla, diváci si toho všimnou. Host sice krátkodobý boj vyhraje, z dlouhodobého hlediska však ztrácí,“ přibližuje Karel Holubička. V médiích totiž platí, že to, co může vyznít dobře či ještě akceptovatelně v osobním styku, na obrazovce fungovat nemusí. Odpovídá-li člověk na útok útokem, vyznívá arogantně a u diváka může ztratit nejen on, ale i firma, kterou zastupuje.

-kch-