Odchod lidí z Týdne časopisu neuškodil

V Emprese se letos událo dost změn, zejména v personální části. Na jaře Empresa oznámila, že se stáváte generálním ředitelem a před tím jste byl jmenován ředitelem redakcí. Jak to tedy je? Platí obě funkce?

Je to tak. Jsem generálním ředitelem Empresa Media s odpovědností za všechny tituly, tedy i a za zpravodajskou část obsahu, který dodáváme televizi Barrandov. Zároveň řídím i všechny redakce. Je to celkem přirozené, protože to jsou vzájemně provázané funkce. O obchod se primárně stará Media Master, na mě je pak provoz a výsledky celého vydavatelství a samozřejmě i obsah všech médií.

Takže jde o kumulované funkce…

Svým způsobem je to vlastně návrat do dřívější doby, kdy byl jeden člověk současně majitelem, redaktorem i prodejcem. S tím rozdílem, že já tedy nejsem majitelem. Ale toto nastavení, které vychází z představy majitele, má opravdu velkou výhodu v přehlednosti a ve snazším řízení.

Ale velkou nevýhodu v tom, že jeden člověk těžko utáhne tolik věcí naráz.

Náročné to je, ale na druhou stranu Empresa a vlastně i celá skupina Médea Group má hodně schopných lidí. Zásadní je ve spolupráci s nimi nastavit procesy a pak umět pohlídat, aby všichni mohli svou práci dělat dobře a byli patřičně motivovaní. Souvisí to i s filozofií celé Empresy, která je primárně orientovaná na výkon.

Co to znamená?

Věci zde běží velmi rychle, všichni jsou zvyklí dělat je hned. Jako vydavatelství jsme hodně operativní a ze strany majitele je stále velký tlak na to, abychom fungovali především ekonomicky, ale zároveň dodržovali tematické zaměření titulů. Emprese navíc hodně pomáhá to, že může vyrábět obsah pro televizi. To je hodně zajímavý zdroj financování.

Zvenku to vypadá, že televize firmu stahuje dolů, protože je značně nákladná.

Náklady jsou jedna věc. Druhá je přesvědčení, že chceme dělat pořádnou televizi. Pokud se na to ale dívám z pohledu Empresy, tak synergie s tímto médiem jsou přínosné. Od podpory prodeje, budování značky až přes tvorbu obsahu, kde lze využít redakční tým tištěných titulů. Internet je možná sexy, ale problém je, že je obtížné na něm vydělat peníze. Na slušné příjmy z internetu si zatím sáhlo jen málo mediálních firem, takže je přirozené hledat jiné zdroje.

Neznamená ale televize pro celou skupinu příliš velké břemeno?

Naopak. Byly časy, kdy jsem Jaromíru Soukupovi (majitel Empresa Media – pozn. red.) nákup médií vyčítal. Ale z dnešního pohledu uznávám, že se choval logicky a prozíravě. Stejně jako nyní, když propojuje tištěná média s televizí.

Jak ta spolupráce vypadá?

Empresa dodává televizi zpravodajský obsah, který má standardně sledovanost mezi 5-7 %. A zajímavé je, že děláme obsahově seriózní zprávy v týmu, který je ve srovnání s ostatními televizemi opravdu malý. Reálně to funguje tak, že část televizních profesionálů hlídá kvalitu a průběžně zaučuje lidi z tištěných médií do tvorby audiovizuálního obsahu. Navíc tento postup motivuje lidi učit se něco nového. Nákladově to pak sedí v jedné kolonce, akorát se mzda jednoho novináře rozdělí na dvě části. Snižují se tím náklady a televizi a potažmo i Emprese se takto pomáhají vydělat peníze.

Televize je ale pořád ztrátová…

Ano, ale její ztráta se meziročně radikálně snížila a do roku by měla být v plusu. Za rok co televize spadá do skupiny, se podařilo jejím vedení snížit její roční ztrátu z 333 milionů na 32 mil. Kč. To je podle mého názoru hodně dobrý výkon. Jistý problém je, že tu jsou dvě velké soukromé stanice, které historicky vytváří pocit dominance. Ale TV Barrandov je regulérní třetí hráč, který má dobré šance. Dnešních 5 nebo 6 % je dobrých, v některých časech porážíme i dvojku na trhu. Navíc v Německu je 5 nebo 6 % považováno za mimořádný úspěch. Problém je v tom, že ne všichni si úplně uvědomují, že těch pár procent znamená stovky tisíc diváků.

Jde spíš o to, aby to ekonomicky vycházelo, i když televize získá třeba jen 2 %. Proč se chystají nové kanály?

Dvě procenta jsou velmi podhodnocený odhad. To TV Barrandov nemá. Nové kanály startujeme s tím, že je logické vedle klasického plnoformátového kanálu postavit další tematické stanice. Každé procento pak zvedá celkový výkon a náklady již nejsou tak dramatické. Navíc to není tak překvapivé, hlavní kanály Primy a Novy už také přece nemají takovou výkonnost jako dříve a skupiny to musejí dohánět prostřednictvím dalších stanic.

Ještě zpět k  funkcím. Budete nadále řídit i Týden, který je bez šéfredaktora od odchodu Jaroslava Plesla na začátku prázdnin?

Ano, převzal jsem řízení Týdne. Za Instinkt zodpovídá Jana Víšková, za Sedmičku Mirek Graclík.

Proč nebudete obsazovat šéfredaktora Týdne někým dalším? Už nechcete nikoho přibírat, nebo se nenašel vhodný kandidát?

Jaromír Soukup v tuto chvíli nechce pozici šéfredaktora Týdne obsazovat. Ne proto, že bychom nemohli. Definovali jsme si na začátku roku, kam chceme Týden posunout. Představa, že teď přijde kdokoliv a bude mu nutné záměry složitě vysvětlovat, je nevýhodná. Chceme vrátit Týden do pozice, kde byl – tzn. zpravodajským médiem primárně orientovaným na informace pro lidi s rozhodujícími pravomocemi. Platilo to i v době, kdy Týden řídil Jaroslav Plesl. To je jedna věc. Druhá věc je personální politika, kdy se s Jaromírem Soukupem shodneme v tom, že za každou cenu nechceme zaměstnávat novinářské celebrity. Redakce byla i historicky v řadě věcí nastavená hodně iracionálně.

V jakém smyslu? Moc lidí?

Počet lidí byla jedna věc, ale především nebyla nastavená žádná logika v jejich odměňování. Na jedné straně měli někteří lidé vysoké příjmy za malé penzum práce, na druhé straně ti, kdo napsali několik stran, získali mnohem méně. Bylo nutné tyto disproporce vyrovnat. Vím, že se objevovaly fámy, že redukujeme, vyhazujeme lidi. Ale jediné, co jsme museli udělat, bylo srovnat redakci do nějakých pásem a systému.

To je vyřešené?

Z větší části ano. S nadsázkou v tomto děkuji Františkovi Nachtigallovi, že si vybral z redakce spoustu lidí, protože mi pomohl snížit náklady (část lidí z titulů Empresa Media přešla do skupiny Mafra za bývalým šéfredaktorem Týdne Františkem Nachtigallem – pozn. red.).

Pro chod časopisů teda nevadí, že tam nejsou?

Aktuální vydání s kauzou senátora z ČSSD, který si přihodil do vlastní firmy více než 100 milionů, ukazují, že odchod těch lidí časopisu neuškodil. Naopak bych řekl, že příležitost dostali lidé, kteří na ni dlouho čekali a chopili se jí zdatně. Z čistě manažerského pohledu je fajn, že jsme uspořili asi třetinu nákladů na redakci a prodeje časopisu dále rostou. Jinými slovy se ukázalo, jak důležitá je v médiích silná značka. U některých lidí je mi samozřejmě líto, že odešli, ale rozhodně ne u všech. Zároveň mi to i usnadnilo život, některé věci můžeme nastavit zcela od začátku, nově. Týden byl zakonzervován ve starém režimu fungování. Operativnost a rychlost ne vždy fungovala. Řada lidí spoléhala na to, že je jedno co a v jaké kvalitě napíšou, že to vlastně nikdo nehlídá.

Redakce tím ale přišla o několik klíčových lidí. Čekali jste takovou reakci?

Asi nás trochu překvapila, i když jsme tušili, že k tomu dřív nebo později dojde. Je to stále stejné, protože v Čechách je to svým způsobem tradice. Problém je v tom, že řada lidí upřednostňuje kamarádství nad profesionalitou. Já to nemám moc rád. Ne proto, že odejde deset lidí naráz, to se dá zvládnout, ale protože tito lidé nepřinášejí žádnou přidanou hodnotu. Dělají pořád to samé, kamkoli se pohnou, jen pod jinou značkou. I proto stavíme redakci jinak.

Odešli nebo odcházejí všichni zástupci šéfredaktora – Zdeněk Šustr, Petr Kolář a Daniel Málek. Kdo je nahradí?

Přišel Aleš Vojíř z Ekonoma, který je na pozici zástupce šéfredaktora. Bude mít na starosti i vedení ekonomiky a speciálních projektů, které jsme potřebovali posílit. Hlavní editoři Jiří Zázvorka a Miloš Kozumplík zase řídí redakci z provozního pohledu.

Výrazněji víc lidí odešlo, než přišlo. Budete je chtít ještě nahrazovat?

Rozhodně nebudeme doplňovat do původního stavu. Přijdou ještě dva až tři redaktoři.

Objevila se i konstrukce, že lidi do Mafry byli přetaženi záměrně a že jde o útok majitele Mafry Andreje Babiše na Empresu, tedy na Jaromíra Soukupa.

Spiklenecké teorie jsou vždy lákavé. Jistou roli to hrát může, ale důkaz proto nemám. Spíše si myslím, že to souvisí s tím, jak jsou jednotlivé skupinky novinářů na sebe navázané a putují společně. Bylo by třeba naivní se domnívat, že by Zdeněk Šustr zůstal v Týdnu, když odešel Franta Nachtigall. To je parta, která spolu migruje jako v době ledové. Navíc tento model drží v šachu i jakéhokoliv jiného vydavatele, protože když si šéfredaktor přitáhne jen svoje lidi, tak s jeho odchodem se samozřejmě pohne i část redakce.

Pavlovi Šafrovi vyšel v Týdnu na názorové stránce komentář. Nestane se komentátorem Týdne?

Líbí se mi styl Pavla Šafra, ale zaměstnat ho kvůli jeho dalším závazkům nemůžu.

A Instinkt?

Prodaný náklad Instinktu roste několik měsíců v kuse. Je pravda, že tu zase fungují jisté synergie, když třeba oddělení publicistiky dodává texty do Instinktu i do Týdne a zároveň pokrývá zpravodajství TV Barrandov. Je to propojené tak, že všichni dělají všechno.

Není to naopak schizofrenní? Zapojovat lidi z tisku do televizní výroby?

František Nachtigall odvedl dobrou práci v tom, že naučil lidi dělat pro všechna média. Bylo to ale nastavené tak, že pro televizi se pracovalo jeden den v týdnu a zbývající čtyři dny byly vyhrazené pro tisk. Navíc to bylo hodně selektivní. To mi nepřijde moc praktické. Systém měníme tak, že lidi budou pracovat tři týdny pro časopis a týden pro televizi. Ten, kdo bude dělat televizi, se to aspoň pořádně naučí. V případě, že máme dobré téma, tak lidé automaticky začínají pracovat na tom, že jej kromě tisku zpracovávají i pro televizi, a tím následně podporujeme jak prodeje, tak i budování značky.

Co stojí za současným konceptem Týdne?

Na informační koncept jsme přešli od začátku roku, chceme časopis držet ve zpravodajském rytmu. Takový časopis tady chybí. Je tu Respekt, který je hodně specifický, pak je tu Reflex, který je spíš společenský titul než zpravodajský. Nový týdeník Téma bude mířit daleko víc do Reflexu než do nás. Myslím, že bude podobný rakouskému News. Z Týdne chceme udělat zpravodajský magazín, který má nějaký přesah do vědy, techniky atp.

Nemáte tedy obavy z nového týdeníku?

Ještě ho nikdo neviděl, ale dramaticky se toho nebojím, protože v médiích funguje konzervativní vnímání. Představa, že trh změním během roku nebo dvou, je dost naivní.

I když přijde s prodejní cenou, která je asi o polovinu nižší než vaše?

Nemyslím si, že cena je všechno. Jsem zastáncem toho, že za dobré věci si má člověk připlatit. Navíc vždy jsem považoval boj výhradně prostřednictvím ceny za jeden z projevů zoufalství. Upřímně řečeno to ale svým způsobem chápu. Pokud se nepletu, tak majitel Mafry není znám také jako pekař těch nejlepších rohlíků nebo nejlibovějších párků. Proč by tedy tomu v médiích mělo být jinak? Hloupé je, že když devastuje takto cenu informací, tak neničí jen svůj trh, ale mediální trh jako celek.

Jakých prodejů chcete dosáhnout, resp. na jakou úroveň byste nechtěli s Týdnem klesnout? Změna konceptu si vyžádala i nové pojetí titulních stran – méně vaření, lékařů atp.

Pokud se podíváte na vývoj celkového prodaného nákladu, tak se nám daří od začátku roku víceméně kontinuálně růst. Změna titulních stran, kde sázíme více na zpravodajská témata, je logická. V momentě, kdy neděláte časopis o „grilování“, tak nemůžete jinak. Navíc u nás platí, že klesat prostě nesmíme.

Stát se to ale může.

Může, ale nemyslím si, že titulní strana je tak klíčová, jak se obecně myslí. Pro příležitostného nákupčího ano, ale příležitostné nákupy představují cca 10-15 % z celku – nejen u Týdne, ale u všech médií. Platí princip, že si jdu pro to svoje médium. Může se stát, že mě něco přesvědčí k impulznímu nákupu – může to být titulka, grafika, vklad. Ale to jsou náhody, důležité je vytvářet návyk.

Jakou roli v celém portfoliu Empresy hrají dětské tituly a tituly pro mládež (Animáček, Popcorn, Top dívky)?

Jedna věc je, že i pro ně platí pravidlo, že musí vydělávat. Věc druhá je, že jsme nebyli moc spokojení v poslední době s jejich výkony, takže jsme se rozhodli provést některé personální změny, které by měly vést k větší aktivitě těchto magazínů na trhu. Navíc, brzy se na tyto magazíny naváží určité aktivity, které zase tomu všemu dají větší smysl.

Bude se Empresa Media prodávat?

Jsem na 99 % přesvědčen, že nebude. Samozřejmě, že pokud někdo přijde s nabídkou 10 miliard, tak by to asi současný majitel přehodnotil. Ale úvahy o prodeji jsou zbytečné podle mého názoru ze dvou důvodů. Zaprvé Jaromír Soukup je v médiích dlouho, nepatří mezi ty, kteří si média kupují jen proto, že je to módní. On fakt postupoval od malého k velkému. Babiš nebo Křetínský si média koupili jako hračku a je pak logické, že jejich vztah k těmto firmám je diametrálně odlišný. Jestli byl kdysi Jaromír Soukup vnímán jako zlo, tak dnes může být vnímán jako jeden z posledních zachránců mediálního trhu, protože není v pozici ministra financí, nebo miliardářem, který si média kupuje z jiných důvodů. Naštěstí už nemá politické ambice, myslím, že si je vědom toho, že to byla chyba. Druhý důvod je prozaický. Jeho to baví a má opravdu nebývalý cit na to, co funguje.

Přesto zůstává riziko propojení klientů a médií.

Nemyslím si to. Klienti nejsou hloupí a o tom, že Jaromír Soukup vlastní média, vědí. Nikdo to netají. Souhlasím, že kdyby se to tajilo, tak je to podivné, ale takto? Ostatně pokud se nepletu, tak skoro všechny komunikační skupiny, ať už WPP, Omnicom, nebo Havas chtějí dnes nějakým způsobem proniknout do tvorby obsahu. Ale je nutné přiznat, že našeho majitele to napadlo podstatně dříve.

Mají mít současní vlastníci z řad podnikatelů média dlouhodobě?

To není tak jednoduché. Křetínský alespoň naznačil nějaké obchodní záměry s médii a jeho propojení fotbalu a médií mi přijde i logické. Ale jaké důvody vedou Andreje Babiše k vlastnictví médií? Slyšel někdy někdo od něho alespoň náznak nějaké obchodní logiky této akvizice? Nevybavuji si. Tam je podle všeho pouhým motorem jen touha po moci. Je mi to svým způsobem jedno, protože to jsou jeho peníze, a pokud mu nikdo neřekl, že v takovém případě je lepší si zaplatit PR agenturu než koupit mediální koncern, tak jeho chyba. Na rozdíl od kolegů ani neřeším, zda lidé, kteří tam pracují, nejsou ve stejné pozici jako kdysi lidé v Rudém právu. Ti také mluvili o relativní svobodě. To ale opravdu není podstatné. Důležitou otázkou je, co se stane, až ho to přestane bavit. Až zjistí, že jeho peníze nejsou investované, ale jen utracené. Je ale kruté, že na tu jeho „zábavu“ doplácí celý trh. Představa, že čtenářům je třeba jedno, kdo noviny vlastní, je identická s tím, jak uvažoval o čtenářích svého času úřad pro tisk a informace.