David Smoljak: Novela chce posílit nezávislost ČT a ČRo

V Poslanecké sněmovně už na projednání čeká návrh novely Zákona o České televizi a novely Zákona o Českém rozhlasu, které přicházejí s podstatnou změnou způsobu volby členů Rady České televize a Rady Českého rozhlasu. Místo dosavadní praxe, kdy členy rad médií veřejné služby volí Poslanecká sněmovna, navrhuje nové znění zákona přímou volbu zástupců vybranými společenskými organizacemi. Došlo by tak jednak k rozšíření členů rad médií veřejné služby (v případě České televize ze stávajících 15 na přibližně 30) a zároveň by odpadla volba v Poslanecké sněmovně, která bývá považována za dopředu dohodnutou a tedy za způsob, jakým si politické strany rozdělí svůj vliv nad jednotlivými členy rady.

Návrh novely, pod kterým jsou podepsáni například poslanci Ivan Gabal, Martin Komárek, Marie Benešová, Karel Schwarzenberg nebo Petr Gazdík, vznikl na Ministerstvu kultury a o jeho projednání s dotčenými subjekty a přenesení na půdu poslanecké sněmovny se zasloužily občanské iniciativy na čele s platformou Svobodu médiím!

Oproti stávající praxi by také mělo být členství v radě čestnou funkcí a radní by za svou práci neměli být honorováni. Výjimku tvoří pětičlenná správní rada, která by měla především navrhovat rozpočet a kontrolovat hospodaření médií veřejné služby. Správní radu by volila Rada ČT a Rada ČRo. Správní rada ani její členové ale nesmějí přímo zasahovat do výroby a vysílání pořadů. Více o návrhu jsme psali zde.

O návrhu, který vychází ze způsobu, jakým jsou členové kontrolních rad médií veřejné služby voleni v sousedním Německu, jsme si povídali se scénáristou Davidem Smoljakem, který zastupuje platformu Svobodu médiím!

Rozhovor s Davidem Smoljakem

Návrh novel zákonů o ČT a ČRo je inspirován systémem, který se uplatňuje v Německu, konkrétně v Bavorsku. Spočívá v tom, že členy rad jmenují přímo jednotlivé společenské skupiny. Proč jste se inspirovali zrovna bavorským modelem?

Tahle myšlenka se u nás objevila už na začátku 90. let, kdy se transformovala tehdejší státní Československá televize na Českou televizi. Tehdy jsme na tom byli podobně jako Němci po druhé světové válce. Stejně jako oni i my jsme měli za sebou temné období státem řízené propagandy sdělovacích prostředků. Spojenci tenkrát zavedli v Německu model, kdy se do kontroly médií veřejné služby zapojily společenské, kulturní a profesní organizace. Protože se tento způsob osvědčil, uvažovalo se o něm na začátku 90. let i u nás jako o modelu pro transformaci Československé televize.

Proč se tehdy tento model u nás neujal?

Zákonodárci nakonec usoudili, že je příliš brzy po změně režimu na to, aby se spoléhali na společenské a kulturní instituce, u kterých ještě nebylo jasné, jak a zda vůbec budou dál fungovat. Nicméně potřeba uvolnit politickou kontrolu nad televizí a rozhlasem tady byla stále. Po posledních parlamentních volbách se v roce 2014 vládní koalice zavázala mimo jiné k tomu, že odpolitizuje média veřejné služby. Na ministerstvu kultury proto vznikla pracovní skupina, která začala zákon připravovat podle bavorského modelu. Ministr kultury ale později usoudil, že pro návrh novely zákona nemá koaliční podporu a že tedy nemá smysl pokračovat v jeho přípravě alespoň do doby, než se nějaká podpora najde.

Jak jste se k tomu dostal vy?

V pracovní skupině ministerstva zasedala i Hana Marvanová, která nechtěla, aby vynaložené úsilí vyšlo naprázdno. Oslovila proto několik dalších lidí včetně mě a společně jsme se domluvili na tom, že v přípravách novely budeme pokračovat. Začali jsme o novele diskutovat se zúčastněnými stranami – s Českou televizí a s institucemi, které už byly v zákoně navržené. Chtěli jsme znát jejich stanoviska. Jelikož jsme měli reakce většinově pozitivní, obrátili jsme se na zákonodárce.

Jak na váš návrh reagovali?

Různě. Někteří nás podpořili bezvýhradně, jiní nás stejně bezvýhradně odmítli, část ocenila především aspekt posílení nezávislosti, část potřebu větší kontroly hospodaření. Nakonec se nám podařilo získat politickou podporu napříč celým politickým spektrem s výjimkou ODS a komunistů. Asi ne všichni tuto novelu podporují ze stejných pohnutek a zdaleka ne všichni byli ochotní svoji podporu veřejně deklarovat. Ale k situaci, kdy se stanoviska vedení politických klubů a jejich členů úplně neshodují, zřejmě nedochází až tak vzácně.

Pro bavorský model nebyla na začátku 90. let vhodná doba. Myslíte si, že teď nastala?

Po televizní krizi (události na přelomu let 2000/2001, kdy se zaměstnanci ČT vzbouřili proti novému generálnímu řediteli z obavy před politickým ovládnutím ČT, pozn. red.) se začalo mluvit o tom, že by se mělo přistoupit k modelu, který by politické strany zbavil vlivu na Českou televizi a na Český rozhlas. Tehdy vznikl kompromis, že členy rad nadále volí Poslanecké sněmovna, ale na návrh občanských a společenských institucí. Jenže takhle to nikdy nefungovalo. Ve skutečnosti si politici nejprve vytipovali vhodné kandidáty a pro ty pak teprve hledali vhodné krytí. Do rady se pak dostávali zástupci různých obskurních nebo zcela účelově narychlo založených spolků, zatímco kandidáti renomovaných institucí neměli šanci. Není divu, že řada relevantních občanských a společenských organizací se takové frašky už nechtěla účastnit. Vznikla tady znovu poptávka po změně celého systému. Ostatně, odpolitizování médií veřejné služby měla ve svém programu i Nečasova vláda, jen to ze známých důvodů nestihla. I současná vláda si tento cíl dala do svého prohlášení… Takže my jsme žádný čas nezvolili, jen jsme převzali štafetový kolík ve chvíli, když na trati nastaly dohady, kdo by ho měl vlastně dál nést.

Reakce na návrh novely jsou spíše kritické. Výhrady má i Česká televize, která po ministerstvu kultury žádala, aby k návrhu vydalo negativní stanovisko. Vzhledem k tomu, že jste návrh novel diskutovali, překvapila vás tato reakce?

Návrh jsme probírali s Českou televizí na různých úrovních opakovaně. Je pravda, že vedení ČT po celou dobu vystupovalo poněkud rezervovaně. Říkali, že tuto změnu nepovažují pro sebe za až tak důležitou, že mnohem podstatnější je pro ně otázka financování a digitalizace. To jsme chápali. Ale rezignovat na řešení důležitého problému jen proto, že dosud není připravená generální reforma všeho, jsme nechtěli. Jako byste doma neopravila tekoucí vanu, protože ještě nemáte nový kotel. Některé kroky je třeba dělat postupně, zvlášť ve zdejší politické realitě, kdy nalézání shody je stále obtížnější. Novela přináší dvě věci: větší nezávislost a větší kontrolu. Médiím veřejné služby uvolňuje ruce v tom, že se nemusí po každých volbách ohlížet, jestli mají podporu vládní většiny, ale na druhou stranu říká, že bude větší kontrola hospodaření ze strany správní rady. Takže pokud je pro vedení televize důležitější nezávislost v hospodaření než nezávislost na politické moci, pak je jeho reakce asi logická.

Návrh novel obsahuje i taxativní výčet institucí, které mají šanci navrhovat a jmenovat své kandidáty přímo do rad ČT a ČRo. Je tedy otázkou, jaké instituce mají mít tuto výsadu. Společenské proudy, které nejsou institucionalizovány, tuto možnost automaticky ztrácejí.   

Seznam institucí, které mají být reprezentanty veřejnosti, vznikl na ministerstvu kultury. Vychází přitom z již zmíněného bavorského modelu. Celý systém je postavený na tom, že významné společenské, vědní, kulturní a další sféry mají při volbě členů rad své institucionální zastoupení – například vědeckou oblast reprezentuje Akademie věd, vysoké školy Česká konference rektorů, církve Česká biskupská konference, Ekumenická rada církví a federace Židovských obcí, zaměstnance ČMKOS, atd. Pokud to jde, je tu používaný princip zastřešujících organizací, takže je tu třeba Česká rada dětí a mládeže, která sdružuje kolem stovky dětských a mládežnických organizací, nebo Zelený kruh, která má pod sebou na tři desítky ekologických nevládních organizací.

Návrh celkově obsahuje více než dvacítku společenských institucí, po jednom zastoupení mají mít v radách také zástupci politických stran, které se dostanou do Poslanecké sněmovny. V navržených institucích jsou i profesní televizní či jiné oborové organizace. Nejsou ve střetu zájmů?

Novela počítá i s institucemi profesního typu, které jsou v nějakém kontaktu s Českou televizí. Z celkového počtu předpokládaných 30 organizací včetně politických stran jde o šest profesních svazů, které zastupují tvůrce, výkonné umělce a výrobce. To je jedna pětina všech členů, takže nelze říci, že by měly rozhodující slovo. Navíc tyto organizace mohou své zástupce navrhovat už podle stávajícího zákona! Takže změna je naopak v tom, že jejich podíl na rozhodování je zásadním způsobem limitován. Totéž platí pro politické strany. Každý parlamentní politický klub, malý nebo velký, tu má stejné zastoupení. To je obrana proti možnému monopolu moci. Ať už volby zrodí jakéhokoli mocenského suveréna, v radě bude mít pořád nárok jen na jednu židličku.

Teoreticky je to dobrá snaha, jak se pokusit elimininovat politický vliv na radu. Je ale otázka, zda se může prosadit v českém prostředí a zda vůbec o takovou změnu stojíme.

Častá výhrada je, že zákon se může při projednávání v parlamentu zásadně změnit, anebo i kdyby se ho podařilo v původní podobě prosadit, kterákoli příští vládní většina ho zase může zrušit. To lze ale říct o jakémkoli zákoně a přesto to není důvod k tomu, aby poslanci na veškerou zákonodárnou iniciativu rezignovali. A navíc… Měnit zákon proti vůli organizací, za kterými stojí miliony členů, je rozhodně těžší, než přehlasovat opoziční menšinu.

Návrh novel zákonů o ČT a ČRo se zřejmě záhy dostane do prvního čtení v Parlamentu. Jaký vývoj očekáváte?

Očekávám ještě velkou debatu. Z dosavadních reakcí je zjevné, že tady stále přežívá spousta nedorozumění, mýtů i cílených dezinformací. Rozhodně nejsme v cílové rovince, spíš někde na trati. A nikdo nevíme, jak dlouho a kterými zatáčkami se tenhle závod dál poběží.

Pokud by stávající návrh neprošel, uvažovali byste o předložení jiné alternativy volby členů rad ČT a ČRo? Narážím zejména na možnost jmenovat část rady Poslaneckou sněmovnou, část Senátem a část prezidentem.

Tahle trojnožka by možná přinesla malé zlepšení, ale podstatu věci neřeší. Média veřejné služby by i nadále zůstala pod politickou kuratelou. Nicméně naše role v celé věci je spíše iniciační a zprostředkovatelská. O tom, co se nakonec přijme, nerozhodneme my, ale politici. Jen doufáme, že podstata návrhu zůstane nezměněna – to znamená, že zbaví média veřejné služby nadvlády politických stran a závislosti na tom, jak každé čtyři roky dopadnou parlamentní volby. To není zdravé. Je zajímavé, že v případě zákona o střetu zájmů se na tom, že politici nemají ovládat média, všechny strany s výjimkou jedné shodly. Novela zákona o volbě rad členů ČT a ČRo je přitom obdobným příkladem. Jen se netýká médií komerčních, ale médií veřejné služby. Chce zabránit tomu, aby politici nebyli v permanentním střetu zájmů ani zde.