Jak si Volvo přivlastnilo klíčové slovo bezpečnost
O tom, jak se vyplácí spolehnout se na vnitřní firemní kompas, přináší další díl seriálu Big Brand Stories od agentury Hullabaloo.
Nezáleží na tom, jestli vznikly včera nebo na začátku průmyslové revoluce. Velké značky za sebou skrývají velké příběhy, které mají mnoho společného. V reklamní agentuře Hullabaloo nás jejich osudy přitahují, fascinují a nutí k zamyšlení. Připomeňte si je spolu s námi – a nechte se jimi inspirovat stejně jako my!
Říká se, že se sázka na jednu kartu nevyplácí. Pokud ale zariskujete a vyberete si tu správnou, může z toho být opravdu velká výhra. Automobilka Volvo si takhle svého času zvolila jedinou sféru: bezpečnost. V době, kdy ještě o pásech a dětských sedačkách nikdo neslyšel a bylo cool jezdit v kabrioletu s cigárem v koutku úst, to nebylo právě snadné rozhodnutí. Chtělo odvahu, vizi a vytrvalost. Touhu být průkopníkem a ochotu snášet posměšky. Jakmile se doba změnila, Volvo mohlo začít sklízet, co zaselo.
Švédské automobilce, která loni oslavila 90 let svojí existence, se dlouho vyčítalo, že vyrábí auta ve tvaru cihel dobré leda tak pro páprdy nebo učitelky. Dobrá, asi neoslňovalo leskem svých karosérií, ale v jednom bylo před ostatními daleko napřed: už od 40. let 20. století se začalo intenzivně zajímat o bezpečnost svých zákazníků. A nejen jich. V roce 1958 přijalo do svých služeb vynálezce Nilse Bohlina, který zakrátko přišel s převratnou novinkou – tříbodovým bezpečnostním pásem. Na jeho patentování mohlo Volvo vydělat balík. Namísto toho se o inovaci rozhodlo podělit s konkurencí. Získalo tím něco, co se v penězích dá jen těžko vyčíslit. Vlastní tvář a velký kredit v oblasti, která se měla časem ukázat jako klíčová.
Volvo se ale nezastavilo a šlo dál. Vylepšovalo ochranné prvky pro děti, přišlo s bezpečnostními zámky a v 90. letech patřila automobilka mezi první, které začaly testovat a do svých vozů montovat airbagy. Volvo bylo vždy o krok napřed, dělalo víc, než nařizovaly předpisy. A státní regulátoři si postupem času zvykli se dívat na to, co zavádí, a určovat jeho postupy za nový standard. Bezpečnost se stala jediným, silným synonymem značky Volvo. A to se začalo vyplácet ve chvíli, kdy právě na ni začali lidé slyšet. Dnes už při nákupu vozu bezpochyby patří mezi hlavní zákaznické priority.
Ačkoli Volvo v latině znamená „otáčím se“, firma nikdy neobrátila a přes časné změny vlastníků u své základní charakteristiky zůstala. V roce 1999 koupil Volvo Cars americký Ford, o desetiletí později přešlo do rukou čínského koncernu Geely. I on se snaží držet tradičních skandinávských hodnot spolehlivosti, bezpečnosti a ohleduplnosti vůči životnímu prostředí. Vkusu čínských zákazníků, toužících přece jen po větším luxusu, vychází vstříc jen opatrně, s důrazem na kořeny značky. V posledních letech se Volvo zvolna posouvá do prémiového segmentu, který dřív jasně ovládala německá konkurence typu Audi nebo BMW. Nezapomíná ale zároveň poukazovat na svoji spolehlivost a individuální přístup k zákazníkovi.
Skutečnost, že má konkrétní a nezaměnitelnou tvář, je v době, kdy se na každého valí tisíce reklamních sdělení denně, k nezaplacení. Volvo skvěle ukazuje, že fokus na vnitřní firemní kompas a odlišnost od ostatních je mnohem efektivnější než marná snaha být lídrem ve všech oblastech. To, co Volvo předvádělo v 80. letech v poněkud prvoplánových reklamách s figurínami pro nárazové testy, ukazuje dnes svým zákazníkům v pozvolných, náladových a zasněných spotech: že je předobrazem severského vkusu, tradice, uměřenosti a solidnosti. S mnohem menším rozpočtem, než jaký mají automobiloví giganti Nissan-Renault, Volkswagen či Toyota se neztrácí a je stále vidět. A to jen díky koncentraci na svoji hlavní, jedinečnou kompetenci – bezpečnost.
Široce komunikovanou vizí Volva je, že počínaje rokem 2020 nemá v jeho vozech nikdo zemřít ani být vážně zraněn. To je bezpochyby ambiciózní plán a pokud nevyjde, může se stát, že automobilce její silná slova leckdo nepříjemně připomene. Dlouholeté zásluhy Volva na zvýšení bezpečnosti provozu jsou ale tak nepochybné a cíl tak sympatický, že nám zřejmě nezbývá, než mu zkrátka držet palce.
Mirek Lizec, foto: Hullabaloo
Autor textu: Mirek Lizec, managing director agentury Hullabaloo
