Michal Klíma: Nepodporuji nikoho, mám své názory

Michal Klíma, foto: Tablet Media

Poslanecká sněmovna by měla v tomto týdnu hlasovat o zbývajících kandidátech do Rady České televize. Původně jich poslanci měli zvolit šest, na březnové schůzi získali ale potřebné počty hlasů jen tři kandidáti: Roman Bradáč, Jiří Šlégr a Pavel Kysilka. Do druhého kola, ve kterém se bude volit zbývající trojice, postoupili Ivan Douda, Zdeněk Holý, Michal Klíma, Hana Lipovská, Pavel Matocha a Luboš Xaver Veselý.

Březnovou volbu provázely spory nad uniklým dopisem předsedy volebního sněmovního výboru Stanislava Berkovce (ANO), který svým kolegům doporučoval volbu těch kandidátů, kteří podle jeho názoru budou v radě působit ve prospěch hnutí ANO a Andreje Babiše.

Jedním z kandidátů, kteří se ocitli ve skupině „proti hnutí ANO“, byl i Michal Klíma, který se okamžitě po zveřejnění dopisu na serveru Info.cz proti způsobu a stylizaci dopisu ohradil na svém facebookovém profilu. Požádali jsme ho proto o odpovědi na několik otázek.  

Proč jste se rozhodl kandidovat do Rady České televize?

V médiích pracuju 30 let a jsem přesvědčen, že je to dost dlouhá doba na to, abych mohl své zkušenosti zužitkovat a předat je i v jiné činnosti, než je exekutivní funkce. V jiných zemích je to naprosto běžná praxe. Proto jsem se ke kandidatuře rozhodl. Druhý důvod je ten, že média veřejné služby považuju v současném vývoji médií za velmi důležitá.

Nejde o vaší první kandidaturu, loni jste například kandidoval do Rady Českého rozhlasu. Obecně se stále mluví o tom, jak jsou volby do rad médií veřejné služby ovlivněny politickými tlaky a prosazováním preferencí politických stran směrem k jednotlivým kandidátům. Jak to vnímáte?

Nemám jiné zkušenosti než ty, které jsou veřejně známé. Na mě žádný tlak nikdo nevyvíjel, ani jsem nebyl svědkem toho, že by někdo vyvíjel tlak na někoho jiného. Preference politických stran tady jistě existují, ale v principu na tom nevidím nic špatného. Politické strany ve finále o kandidátech rozhodují a je jasné, že mají nějaké preference. Důležitá otázka ale je, jestli jsou tyto preference vytvářeny na základě pravdivých informací a informací, které jsou relevantní k úkolům člena Rady ČT.

Pokud se zaměříme na aktuální volby do Rady ČT a průběh slyšení ve volebním výboru. Probíhalo standardně?

Veřejné slyšení podle mého názoru probíhalo standardně. Osobně být členem výboru, tak bych asi v některých případech pokládal jiné dotazy. Některé mi nepřišly s ohledem na pravomoci rady relevantní. Celkově si ale myslím, že na základě několikadenního maratonu, kdy slyšení probíhalo celé dny a na každého kandidáta připadlo několik minut, nebylo možné rozhodovat. Proto si myslím, že se vybíralo na základě jiných skutečností.

Z této volby jste vyšel velmi dobře, ve volebním výboru jste obdržel nejvíc hlasů ze všech kandidátů a s výjimkou jednoho pro Vás hlasovali všichni členové volebního výboru.

To, že jsem dostal při hlasování nejvíc hlasů ve volebním výboru, mě zároveň překvapilo i potěšilo. Považoval jsem to za určitou poctu i za pozitivní zprávu, že poslanci chtějí, aby volby probíhaly demokraticky. Ale nebylo to proto, že bych byl ve styku s politiky nebo s nějakým poslaneckým klubem. S nikým jsem nemluvil, nikomu jsem nic neslíbil a nikde jsem za sebe nelobboval. Poslanci se sami rozhodli pro mě hlasovat, a to považuju za důležité. To platí pořád.

Krátce před sněmovní volbou zveřejnil server Info.cz dopis, který předseda sněmovního výboru Berkovec rozeslal některým svým kolegům s informacemi o každém kandidátovi z pohledu toho, zda může dotyčný kandidát působit v zájmu hnutí ANO nebo Andreje Babiše. Jak to s odstupem času hodnotíte?

Samotný fakt, že někdo svým stranickým kolegům poskytuje informaci o kandidátech, mi nevadí. Žádný poslanec nemůže vědět všechno. Zaráží mě ale, že informace byly selektivní, účelově vybrané a postavené tak, aby některé kandidáty favorizovaly na úkor jiných. Uráží mě to, jaký profil osobnosti je na základě těchto informací vykreslen. Jestliže se o sobě dočtu, že jsem někým jiným manipulovatelný, nebo že jsem aktivní v nějaké skupině, tak je to v zásadním rozporu s celým mým životem. Nikdy jsem nebyl členem politické strany, protože mám své názory a nechci vystupovat za politickou stranu. Ani jsem s žádnou politickou stranou nikdy nespolupracoval. Účelově byly v dopise vybrané organizace, ve kterých působím. Přestože mou kandidaturu navrhla Federace židovských obcí v ČR, nebylo v dopise uvedeno, že mnoho let působím jako předseda Nadačního fondu obětem holocaustu. Ale to, že jsem členem správní rady Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky, kde jsem jen dva roky, se tam objevilo. Má to vytvářet zdání, že jsem členem skupiny, která je nepřátelská vůči hnutí ANO a Andreji Babišovi. Je to tendenční hanopis, připomínající praktiky StB, který navíc vůbec neřešil, zda kandidáti odpovídají požadavkům na členství v Radě ČT tak, jak je stanovuje zákon, což by mělo být pro poslance nejzásadnější kriterium. 

Konkrétně ve Vašem případě bylo uvedeno, že budete „výhradně zastupovat zájmy Petra Dvořáka a Milionu Chvilek“. Podporujete Petra Dvořáka?

Nebudu podporovat nikoho, mám svoje názory, které jsou nezávislé. Je pod moji úroveň, abych někomu prokazoval, že mne neřídí Milion Chvilek. Navíc jsem paradoxně kritizoval jednu z jejích demonstrací. Informace, se kterými se v dopise pracovalo, nebyly pravdivé. Pokud jde o Petra Dvořáka, tak jsem v roce 2011, kdy poprvé kandidoval na generálního ředitele ČT, byl jedním z jeho protikandidátů. Z toho by bylo možné usuzovat, že můžu mít také na různé věci jiný názor. Nekandiduji s žádným hotovým názorem na Petra Dvořáka. Z jednoduchého důvodu: nemám k tomu podklady. Ty má Rada ČT, která ředitele úkoluje a hodnotí. Není možné kandidovat do rady s tím, že ho chci odvolat, nebo podpořit.

Je to tendenční hanopis, připomínající praktiky StB, který navíc vůbec neřešil, zda kandidáti odpovídají požadavkům na členství v Radě ČT tak, jak je stanovuje zákon.

Jak si v případě úspěšného zvolení představujete svoji roli v Radě ČT?

Pohledem zvenku se jeví, že televize má dlouhodobý ekonomický problém. Koncesionářské poplatky se naposledy zvyšovaly před 12 lety, jejich reálná hodnota se tak snížila. Řešit se to musí, ale je to věcí managementu České televize. Rada může být managementu partnerem při hledání řešení, ale není to v její gesci. Rada ČT by ale měla mít představu, jakým směrem by se ekonomický vývoj mohl ubírat. Na otázku, zda a kde má televize šetřit, také nemám předem hotový názor. Vždycky se může šetřit. Na druhou stranu je třeba vzít v úvahu, že televize má ze zákona nějaké funkce, a pokud se má šetřit, tak se musí říct, jaké funkce jsou důležitější a jaké jsou méně důležité. Diskuse musí vycházet také ze situace, jaká je na trhu. A ta je úplně jiná, než byla v době přijímání zákona o ČT.

Jako primární pro radu tedy vidíte ekonomický vývoj ČT?

Vychází to spíš z toho, co je úlohou rady. Rada by neměla zasahovat do programových věcí a její funkcí je schvalovat výroční zprávu a zprávu o hospodaření. Proto by měla být vedení ČT partnerem v zásadní ekonomické diskusi, protože je evidentní, že na základě nominálních výnosů stanovených před 12 lety nemůže fungovat žádná instituce. Proto jsem připravený poskytnout svoje zkušenosti, které s řízením médií mám z dřívější praxe. V radě se o tom musí diskutovat a je dobře, když v ní zasednou lidé s různými profesionálními zkušenostmi.

Obecně sílí tlak na média veřejné služby, a i ve Velké Británii se vedou diskuse o budoucnosti financování BBC. Jaký je podle Vašeho názoru vhodný model pro financování České televize?

V rámci úvah o financování je třeba mluvit i o reklamě. Zvlášť v situaci, kdy není dlouhodobá vůle poplatky měnit. Pokud odhlédneme od situace, která je teď v důsledku pandemie na reklamním trhu, tak si myslím, že není žádný důvod, aby ČT neměla víc reklamy, než má. Samozřejmě, že reklamní limit musí být v případě ČT výrazně nižší než u komerčních televizí, protože není možné křivit trh. Na druhé straně si myslím, že je prostor pro mírné zvýšení v řádu několika procentních bodů. Opět ale opakuji, že je to věcí diskuse, navíc reklamní limity neschvaluje rada, ale poslanci.

A pokud jde o roli ČT v českém mediálním systému?

Role médií veřejné služby je důležitá, dokonce ji vzhledem k vývoji na české mediální scéně považuji za nejdůležitější v historii naší republiky. Je jistě otázkou, zda programová nabídka ČT odpovídá tomu, jak se vyvinul trh, a to jak na straně komerčních televizí, tak na straně internetových televizí, jako jsou Netflix, HBO atd. Myslím si, že je třeba, aby existoval konsenzus nad tím, jaké jsou priority ČT a jaké jsou její unikátní role. A na druhé straně, kde je částečně zastupitelná a kde zcela zastupitelná jinými televizemi.