Basch: Tlak na novináře je dnes mnohem větší

Robert Basch, zdroj: Nadace OSF

Klasická média se za posledních deset let hodně změnila. „Tím, jak klesá důvěra v tradiční média, tak klesá i jejich role ve společnosti. A paradoxně se to děje i přesto, že média pomohla k mnoha pozitivním věcem,” říká Robert Basch, ředitel Nadace OSF, která každoročně udílí Novinářskou cenu. Hodnotí i současnou roli médií v době krize a podle něj svou roli média zvládla. Na druhou stranu si myslí, že se některá z nich ztratila v honbě za senzací.

Novinářská cena se letos vyhlašuje už podesáté, vzpomínáte si, jak to celé začalo?

V  té době se ve společnosti střídala jedna korupční kauza za druhou a my jsme si začali čím dál více uvědomovat klíčovou roli novinářů ve společnosti. Docházelo k různým útokům na novináře, média po krizi neměla moc peněz na to, aby financovala náročnou investigativní práci. Proto jsme začali vypisovat granty na podporu práce investigativních novinářů a odhalování korupce. Zároveň jsme přemýšleli, jak jinak můžeme ještě práci novinářů podpořit a posílit jejich roli ve společnosti. Celkem intenzivně jsme spolupracovali s naší sesterskou nadací na Slovensku, Nadáciou otvorenej spoľočnosti, která s Novinářskou cenou začala několik let před námi. A v tu chvíli to byl už jenom krok k tomu, abychom přenesli celý koncept do České republiky.

Jaký význam má Novinářská cena?

Novinářskou cenu jsme viděli jako možnost, jak do společnosti, ale i mezi novináře vyslat jasný signál, že dobrá novinářská práce si dokáže najít své čtenáře a že tu je pořád spousta lidí, kteří tu práci dokáží ocenit. Pro udržení demokracie jsou kvalitní a nezávislá média bezpodmínečně nutná. Spíš jsme si tehdy se správní radou říkali, proč nás to nenapadlo dříve. 

Jak cenu vnímají samotná média?

Odpovídat za ně nemohu, ale mnoho novinářů ve svých medailoncích ocenění uvádí, což asi znamená, že jsou na to hrdí. Moc mě těší občasné reakce novináře nebo novinářky, že by je nikdy nenapadlo, že by u nás mohli vyhrát. Na druhou stranu se každý ročník potýkáme s tím, že nás různí šéfredaktoři osočují z předpojatosti nebo z toho, že jsou ceny dopředu rozdané. Začalo to podle mne tak při třetím ročníku. Slováci nás uklidňovali a říkali, že u nich byl průběh podobný. Někdo byl přesvědčen, že když třeba tři roky nevyhrál, tak to musí být zaplacené. Většina klasických médií si však cestu k ceně nakonec našla. Také nás někteří obviňují, že jsme se zbláznili, když jsme ocenili nějaké novináře, kteří si to podle nich nezaslouží. Nám jde o kvalitu práce, konkrétní text, i když samozřejmě nezavíráme oči před celkovým kontextem.

Jak se za tu dobu podle vás proměnila novinařina u nás? Přeci jen jste měl možnost po celou tu dobu sledovat práci českých novinářů.

Vyvíjí se jako celá společnost. Více se pracuje s datovou vizualizací, přesouvá se do digitálního světa. Jsou tu první média s uzamčeným online obsahem. Byly tu různé koncepty, o nichž se dá říci, že neuspěli, např. tzv. občanská žurnalistika nebo hyperlokální média, která svého času budovala PPFka. Na novináře je nyní mnohem větší tlak a redakce musí zastat stejnou práci s menším počtem novinářů. Jede se mnohem víc na lajky a clickbity. Výrazně se díky tomu bulvarizoval způsob práce s titulky. A samozřejmě nesmím zapomenout na rostoucí počet dezinformací. S tím souvisí i to, že roste sledovanost a tím i dosah tzv. alternativních, pro mne dezinformačních médií.

Jakou roli podle vás klasická média sehrávají v současné společnosti? Změnila se tahle role za posledních deset let? 

Bohužel změnila. Tím, jak klesá důvěra v tradiční média, tak klesá i jejich role ve společnosti. A paradoxně se to děje i přesto, že média pomohla a pomáhají k mnoha pozitivním věcem. Bez kvalitní práce médií by už asi naše země byla rozkradená.

Poslední otázka se týká současné situace kolem pandemie koronaviru. Jak média zvládla svoji roli v době krize?

Na jednu stranu některá média nedají vládě nic zadarmo, jsou kritická a odhalují, často ve spolupráci s protikorupčními organizacemi, levotu, o níž se vláda evidentně snaží. Na druhou stranu si ale myslím, že se někdy ztratila v honbě za senzací a člověk v jednu chvíli v médiích nenašel jiné informace, které by se netýkaly koronaviru. To mohlo v lidech vzbudit ještě větší strach. A ten může vést paradoxně k tomu, že vládě projde víc věcí.