Převést klasický festival do online prostředí? Zbláznili jste se?
Zkušenosti s přenosem klasického festivalu, založeného na setkávání lidí, do online prostředí popisuje na příkladu festivalu Maker Faire Prague Michal Uryč z Taktiq Communications.
Už v dubnu bylo jasné, že se v prvním pololetí neuskuteční žádná velká akce. Náš festival Maker Faire Prague s pravidelnou účastí kolem deseti tisíc lidí byl jednou z nich. Proto vznikl bláznivý nápad: Pojďme přesunout akci, která je založena na osobním kontaktu, do online prostředí.
A jelikož jsme chtěli být první na světě, stihnout jsme to chtěli co nejdříve. Online verze festivalu se tak uskutečnila 29. a 30. května 2020.
Krok zpět – co je to vlastně Maker Faire
Maker Faire je festival kutilů (tedy makerů), kteří umějí něco vymyslet a vyrobit. Může to být spalovací motor ze skla, sofistikované ovládání domácnosti nebo třeba farma 3D tiskáren. Svět makerů je bláznivě pestrý, přitahuje jak postarší techniky, tak děti, které si chtějí hodiny hrát s tím, co jim makeři připraví.
Festival je klasická kontaktní událost – lidi se chtějí potkat, ohmatat si novinky, vyzkoušet jejich funkčnost. Letos se měl v polovině června konat třetí ročník, jako obvykle v Průmyslovém paláci pražského Výstaviště. Obvyklý rozpočet akce je lehce nad 3 miliony korun. Polovinu kryjí partneři akce, třetinu výnosy ze vstupného a doplňkový prodej, zbytek granty.
Duben. Pamatujete? Nic nefungovalo
Na kvalitní online akci jsme potřebovali zhruba na 900 tisíc korun, nakonec jsme se vešli do 750 tisíc. Dostali jsme se tak na zhruba čtvrtinu obvyklého rozpočtu, navíc část z toho byly už náklady na přípravu klasické akce.
Největší položkou byla tvorba videí – chtěli jsme nabídnout to, co není možné na kontaktním festivalu. Když se nemůžete dotknout novinek, ukážeme vám, jak vznikají přímo dílnách či domácnostech makerů. Vznikla skvělá videa. Dokonce jsme měli i insiderský vhled do laboratoří slavné MIT v Bostonu.
Online verze nabídla dva více než tříhodinové bloky (páteční a sobotní), k tomu několik workshopů. Na některé si zájemci mohli dopředu koupit materiál na e-shopu, který bylo také třeba rychle zřídit. Využili jsme ho i na prodej merche, na který jsou návštěvníci při běžném Maker Faire zvyklí
Workshopy tak byly skutečnou interaktivní zábavou, nikoliv pouhým sledováním připravených vystoupení makerů. Oba bloky pak byly svižnou kombinací živého vysílání z virtuálního studia a dílen s makery spolu s předtočenými videi. Cílem bylo co nejvěrněji simulovat fyzickou událost.
Nečekali jsme, že to může dopadnout dobře
Od začátku nám bylo jasné, že jdeme do experimentu. Dává vůbec smysl přenést takovou věc do online prostředí? Přednášku jistě ano, konferenci jakbysmet, ale kontaktní festival? A jak si k tomu stanovit rozumné KPI?
Vycházeli jsme z výsledků posledních dvou ročníků. Cílem bylo dosáhnout na podobná čísla – tedy min. 10 tisíc sledujících, byť se čtvrtinovým rozpočtem.
Realita nás překvapila. Jen na Mall.TV měla akce téměř 20 tisíc zhlédnutí. Statistika na Facebooku se blížila ke 30 tisícům. A samotný web měl například už v pátek 2900 unikátních návštěvníků. Navíc máme natočeny hodiny zajímavého materiálu. Online verzi jsme tedy rozstříhali a publikovali na webu. Sledovanost tak může ještě dále růst.
Sečteno a podtrženo: šli jsme jako první nevyšlapanou cestou. Navíc jsme museli celou infrastrukturu akce vybudovat prakticky na zelené louce, případně klíčové části dohodnout s kvalitními dodavateli/spoluorganizátory akce. Nelitujeme, pro některé diváky byla online verze dokonce zajímavější.
Takto propracovaným konceptem se naše akce stala zcela unikátní i ve světovém měřítku. A po pravdě, nemůže to být náhrada obvyklého festivalu. Může to však být vítaný doplněk, který přináší i svou přidanou hodnotu.
Autor textu: Michal Uryč, Taktiq Communications, organizátor Maker Faire Prague