Konzumace zpráv je postižena rychlými soudy

Zdroj: Shutterstock

Každý den se na nás valí takové množství informací, že je jen velmi obtížné se v nich orientovat. Někteří lidé mají své osvědčené informační zdroje z řad klasických médií, kterým důvěřují, jiní informace přijímají náhodně prostřednictvím sociálních sítí. Jak ti, co nečtou noviny, neposlouchají rádio ani nesledují televizi, konzumují zprávy? Na základě čeho jim důvěřují? A co důvěryhodnost zpráv ovlivňuje? To zjišťoval průzkum Reuters Institute, který se dotazoval vždy sta respondentů ve čtyřech zemích – Brazílii, Indii, Velké Británii a USA. 

Ti, co nedůvěřují klasickým médií, konzumují zprávy převážně jen online, prostřednictvím sociálních sítí, které zobrazování příspěvků ovlivňují svými algoritmy. Při setkání se zprávou, se nechávají ovlivnit rychlým soudem a jen málokdy na sdílený článek kliknou. Při konzumaci je ovlivňují mentální zkratky, například představy panující o značkách médií, sociální podněty ze strany rodiny či přátel, tonalita titulků, vizuální stránka příspěvku, přítomnost reklamy a také fungování jednotlivých platform. 

Mentální zkratky, které ovlivňují konzumaci zpráv, zdroj: Reuters Institute.

Lidé, kteří klasickým zpravodajským médiím nedůvěřují, tak činí zejména z lhostejnosti, nepřátelství nebo se cítí být nabízenému obsahu velmi vzdáleni. Spíše než zahraniční a domácí politika je obecně zajímají novinky ze světa showbusinessu.

Zprávy, na které narazí při procházení sociálních sítí, zhodnotí velmi rychle. Důležitý je titulek, perex, pokud ho daná sociální síť u sdíleného článku zobrazuje, a vizuální doprovod. Na Facebooku je rozhodující počet lajků a komentářů a také to, kdo daný příspěvek sdílí. Na WhatsAppu je zásadní, kdo dané zprávy v chatovacích skupinách posílá. A ve vyhledávači Google se hodnotí pořadí ve vyhledávání, které slouží jakožto indikátor kvality – články, které se zobrazují na přední pozici, získávají větší důvěryhodnost než ty, co se řadí na pozice nižší.

Označení příspěvků, které by mohly být zavádějící, což dělá na svých sítích například Facebook nebo WhatsApp, si lidé většinou příliš nevšímají, nevnímají je nebo je iritují.

V prostředí sociálních sítích, kde je mnohem zábavnější obsah než čisté zpravodajství, je velmi náročné zaujmout střízlivou žurnalistikou. Vydavatelé si tak musí rozmyslet, u kterého publika chtějí budovat svou důvěryhodnost. Zároveň se ale médiím nevyplácí na sociální sítě rezignovat, jelikož uvolněné místo rychle zaplní někdo jiný.

-stk-