Přístup médií ke klimatické změně se mění, pomohla by pravidelnost

Ondráš Přibyla, zdroj: archiv Ondráše Přibyly

Ondráš Přibyla se na webu Faktaoklimatu.cz věnuje s kolegy shromažďování informací o klimatu, které převádějí do přehledných vizualizací a textů. Snaží se tak edukovat širokou veřejnost a zároveň přispívat k tomu, aby diskuse o klimatické změně v české společnosti byly co nejvíce věcné a konstruktivní. Protože téma klimatické změny stále více proniká i do mediálního obsahu, zajímalo nás, jak odborník na klimatickou změnu vnímá způsob, jakým o ní média referují.

Jaký je převládající narativ klimatické změny v českých médiích? Popisují média změny systematicky, srozumitelně a nezkresleně?

Myslím, že uchopení klimatické změny v médiích se v poslední době mění. Před pěti lety by některé věci nebyly vůbec myslitelné. Například to, aby se v předpovědi počasí mluvilo o tom, že je sucho a dávalo se to do souvislosti s klimatickou změnou – tedy nějaká změna je na cestě, ale jsme daleko od nějakého stavu, který by významu tématu odpovídal. Dosavadní převažující způsob informování byl spíš náhodný. Vybíraly se jevy, které poutaly mediální pozornost, ať už to bylo tornádo, požáry, záplavy nebo demonstrace na náměstích. Jenže třeba obrázek demonstrantů s transparenty nevysvětluje klimatickou změnu, stejně tak ojedinělý článek o proměnách golfského proudu nemá šanci čtenáři vysvětlit, proč se vůbec golfský proud řeší.  

Co tedy chybí? Pravidelnost, kontext, edukace?

Pravidelnost a kontext jsou určitě důležité. Přeci jen jsme dosud většinou viděli náhodné vytahování témat spojených s klimatickou změnou. A když už se nějaké téma objevilo, postrádalo kontext a i vysvětlení základních principů, doplnění literatury a souvislostí. Na druhou stranu zájem novinářů o toto téma sílí a spolu s tím se zvyšuje i jejich expertíza – to je součást té změny stylu informováním o klimatu, o které mluvím. Na obranu médií bych také dodal, že v logice fungování mediálního světa nemají na systematické a srozumitelné vysvětlování klimatické změny prostor. Ve dvacetivteřinové televizní reportáži nebo na dvou sloupcích strany v tištěném periodiku nelze tak složité téma dobře uchopit.

Referování navíc ztěžuje tzv. background knowledge, tedy nějaký základní souhrn vědomostí, o nichž média očekávají, že je lidé mají. V médiích se u nás dá relativně dobře reportovat o Indii, Číně, USA nebo Rusku, protože to jsou země, které si dokážeme nějak představit a s něčím asociovat. Ale informovat o ostrovních státech jako Kiribati nebo Tuvalu je mnohem těžší, protože pro lidi jsou neznámé a nedokáží si s nimi nic spojit. Stejný problém má podle mě i klimatická změna. Je abstraktní, takže představovat si něco konkrétního, je složité, a obrázky s ní spojované jako požár nebo lední medvěd na tající kře, jsou vlastně karikatury. Je pak velmi složité popisovat nějaký trend. Je prostě důležité, co publikum zná, s čím může autor článku počítat. O Číně si všichni pamatujeme, že má přes miliardu obyvatel, ale víme, o kolik se za poslední roky oteplila planeta nebo Česko? Je to rozšířená informace, nebo musí média počítat s tím, že je třeba připomínat i tato fakta? I to je pro média obtížné. Jejich úkolem je přinášet především novinky, přičemž ale většinou navazují na něco, co už lidi znají. A pokud neznají, tak to není snadné doplnit.

Uchopení klimatické změny v médiích se v poslední době mění. Před pěti lety by některé věci nebyly vůbec myslitelné.

Další věcí možná je, že v běžném zpravodajství se klimatická změna a udržitelnost míchá s Green Dealem, což vede i k tomu, že se téma politizuje. A postoje veřejnosti ke Green Dealu a k udržitelnějšímu způsobu života jsou rozdílné. Jak ukázal nedávný výzkum OMG Research, Green Deal je českou populací vnímán spíš negativně, zatímco kroky k šetrnějšímu způsobu života podporuje většina Čechů.

Tahle tendence polarizovat je v mediálním světě hodně častá, otázka „je to dobře, nebo špatně“ je nějak přítomná skoro v každém článku. A lidé pak obhajují jednu, nebo druhou pozici. Setkávám se s tím všude možně. Když popíšu, že energetický trh nějak funguje, tak dostávám otázky, zda je to dobře, nebo špatně. Ale popis nebo vysvětlení není dobře, ani špatně – je to popis. Což se přesně projevuje i na otázce Green Dealu – skoro nikdo nedokáže vysvětlit, co Green Deal jako právní rámec obsahuje a jak nás ovlivní, ale skoro každý na něj má názor. To je absurdní, ale bohužel časté – máme názor na věci, ale nerozumíme jim. Možná, že poptávka publika škatulkovat na dobře, nebo špatně vede média k tomu, že polaritu často vytvářejí.

To ale asi také vyplývá z principů, na kterých média fungují. Nemůže to souviset i s tím, že se média snaží abstraktní pojmy uchopit, zhmotnit a přiblížit?

Polarity, do kterých se informace rozřazují, jsou často předvídatelné. Dobře, nebo špatně je jednou z nich, je to v zásadě variace na polaritu hrdina, nebo padouch. Ale možná by se tím pádem daly hledat jiné, konstruktivnější polarity. V případě klimatu se často mluví o tom, kdo za to může, hledá se viník. Můžou za ničení životního prostředí výrobci tím, že vyrábějí produkty poškozující životní prostředí, nebo spotřebitelé tím, že je kupují? Obě strany navíc viní vlády ze špatné legislativy. Celé je to pak hra o tom, kdo to zavinil, nebo do jaké míry to zavinil. Jenže to ten problém neřeší.

Co by teda ta média mohla udělat a jak by se k tématu měla postavit?

Na prvním místě bych ocenil, kdyby se redaktoři orientovali v tom, co je klimatická změna, jaké může mít důsledky a jak je jí možné čelit. Stručně řečeno porozumět, mít alespoň trochu vhled do problematiky. Podobně jako mají média ekonomické redaktory, mohou mít i redaktory specializované na životní prostředí. A třeba Český rozhlas či Deník Referendum je mají, tedy precedens tu je. V zahraničí je to běžné.  Taky by bylo skvělé věnovat se tématu systematičtěji, didaktičtěji, na větší ploše, například v podobě pravidelných seriálů.

Podobně jako mají média ekonomické redaktory, mohou mít i redaktory specializované na životní prostředí.

Obrázky požárů napříč Evropou, ale i v Českém Švýcarsku tvořily v létě podstatnou část mediálního obsahu. Často se přitom kladla otázka, do jaké míry jsou tyto požáry výsledkem klimatické změny.

Asi je naprosto přirozené takovou otázku položit. Příčinnou souvislost bych ale zdůrazňoval jinak: častější požáry jsou projev klimatické změny, za klimatickou změnu ale může spalování fosilních paliv. Klimatická změna je souhrnným pojmenováním toho, že máme větší vlny veder, vyšší teploty v zimě, častější sucho, požáry nebo povodně a spousty dalších jevů. Klimatická změna je obecná kategorie, podobně jako třeba „umění“ – a asi bychom dokázali vyjmenovat řadu konkrétních příkladů, které do kategorie „umění“ spadají. Podobně je to s klimatickou změnou. A stejně jako bychom neřekli, že „umění“ může za to, že Národní divadlo uvádí Hamleta, nemá smysl říkat, že klimatická změna může za to, že hořelo v českosaském Švýcarsku. Příčinná souvislost je ale podstatná: klimatickou změnu, tedy všechny ty jevy, které zahrnuje, způsobuje měnící se složení atmosféry. Tedy to, že skrze spalování uhlí ropy a plynu přidáváme ročně do vzduchu okolo 50 miliard tun oxidu uhličitého. S tou příčinou můžeme něco dělat. S důsledkem, tedy s tajícím ledovcem nebo požárem, nic neuděláme.

Ještě otázka k obrazům, která média vytvářejí v souvislosti s informováním o přírodních katastrofách. Standardně se pracuje s několika obrazovými tématy, ale je reálné si představit, že by média využívala pestřejší obrazové materiály?

Média se snaží najít vizuální jazyk, kterým klimatickou změnu popsat. Pokud jde o požár, zobrazí ho pravděpodobně pomocí lesa v plamenech. Když je vedro, hledají jazyk pro to, jak obrazově přiblížit vedro. Jenomže jak si představit vedro? Nepříjemný pocit z tepla při chůzi po městě, které sálá z každého domu, není vizuál. Vizuálem je prázdné náměstí. Ale z fotky prázdného náměstí nevznikne pocit vedra. Proto média hledají jinou asociaci, která místo pocitu tepla přináší činnosti, které vedou k jeho redukci, jako je pití ledových nápojů, lízání zmrzliny nebo snímky lidí chladících se ve fontánách. Lze uvažovat o tom, jestli zmrzlina má přesně ten význam, který chceme, aby fotka nesla, ale médiím nelze vyčítat, že tak postupují. Je to opět spíš problém klimatické změny jako souhrnného abstraktního názvu pro řadu projevů. Těžko se hledají vizuály, které komunikují, že Česko se za posledních 60 let oteplilo o dva stupně. Jde to pomocí grafu, ale fotkou? Není to jednoduché. Napadá mě ale jeden následováníhodný příklad: Existuje fotobanka Climate Visuals, která se snaží o realistické vizuály spojené s klimatickou změnou. Uvědomuji si ale, že ne všechny jsou využitelné v českých médiích.

S příčinou můžeme něco dělat. S důsledkem, tedy s tajícím ledovcem nebo požárem, nic neuděláme.