Stream vs. televize? Pozor na dělení cílových skupin
Streamování možná narušilo televizi jako takovou, ale zapomíná se na dělení a věk cílových skupin, upozorňuje Erika Luzsicza.
Streamování bylo před lety označováno jako disrupce na poli zábavy. Nejde přitom jen o způsob konzumace obsahu. Na jednu podstatnou věc se zapomnělo. A to na segmentaci cílových skupin podle věku. Ano, tahle měřítka užívaná v marketingu a při prodeji reklamy už na dnešní dobu nesedí a působí zastarale a neadekvátně.
Několik příkladů za všechny. Ve Velké Británii zveřejnili, jak se právě ve zmíněných věkových kategoriích mění divácké návyky. Britský regulátor Ofcom přišel s výsledky měření sledovanosti televize. Podle nich cílová skupina 15 až 24 let sleduje televizi 53 minut denně, tedy sedmkrát méně než nejstarší cílovka, tedy ta nad 65 let (ta stráví u televize v průměru 5 hodin a 50 minut denně). S palčivým titulkem to může znít skoro jako šokující informace, že mladá generace nesleduje televizi vůbec. Jenže má to malý háček. Právě tato generace televizí myslí streamovací služby.
Tamní čísla ukazují, že devět z deseti lidí mezi těmito „mladými dospělými“ sleduje streamovací služby. Nejčastěji jde o Netflix. Jestli je nějaké číslo zdrcující, tak jen a pouze to, že 9 z 10 mladistvých sleduje televizní obsah skrze stream. Takže jak je možné, že se stále dokola mluví o tom, že „mladí“ nesledujíc televizi? Obzvlášť když víme, že streamovat je možné už i lineární vysílání. A já osobně předpokládám, že ta nejmladší generace nerozlišuje, co je co, prostě si video pouští online.
A ještě jedna zajímavost z britských ostrovů, která by mohla být inspirací i tady u nás. A tím je placení za obsah. Ofcom totiž přišel s tím, že 5,2 milionu domácností si předplácí tři největší streamovací giganty najednou, tedy Netflix, Disney+ a Amazon. Ročně tak utratí v průměru 300 liber, tedy přibližně 9000 korun jen za tyto tři služby.
Zkrátka pokud dáme všechna čísla dohromady bez rozdílu zažitých kategorií, ať už věkových, nebo lineární TV vs. streamování, tak dojdeme k tomu, že doba, kterou lidé tráví před obrazovkami, se v čase zatím stále prodlužuje. Navíc věkové kritérium samo o sobě nic neznamená, důležitější a praktičtější kritérium by bylo dělení socioekonomické bez rozdílu věku.
Erika Luzsicza, mediální expertka