Stěžejní evropské mediální nařízení zatím české politiky nevzrušuje

Martin Luhan, zdroj: Rekonstrukce státu

Nová pravidla pro média v Evropské unii se blíží. Evropský parlament schválil na počátku října takzvaný Media Freedom Act, a nyní zbývá, aby se v trialozích shodli na jeho finálním znění zástupci Komise, Rady a Parlamentu. A protože ze všech stran zní odhodlání dotáhnout vyjednávání do jara příštího roku, vypadá to, že regule pro evropský mediální trh budou účinná už v druhé polovině roku 2024.

 A co nám přinesou?

Příznivci transparentnosti veřejných rozpočtů zajásají. Bude totiž vidět, kolik které médium dostává z veřejných zdrojů. Jestli půjde jen o státní rozpočet, nebo to bude platit i pro menší samosprávné celky, bude ještě předmětem dohadů. Ovšem kdyby se vneslo světlo do financování regionálních novin, nezlobil bych se. Navíc z přijatých parlamentních pozměňovacích návrhů vyplývá také povinnost regulátora zveřejnit databázi vlastníků médií. To dosud v ČR dělají nadšenecky neziskovky.

Těšit se mohou i ti, kterým záleží na silném postavení médií veřejné služby. Nejenže mají členské státy zajistit udržitelné a předvídatelné financování s výhledem na více let dopředu. Navíc vznikne povinnost ustavit nezávislý orgán, který bude vyhodnocovat, v jaké výši má být toto financování poskytováno. A když ne, tak se to bude hlásit novému Evropskému sboru pro mediální služby.

Evropští zákonodárci se snaží posilováním nezávislých médií také umožnit občanům, aby se ubránili proti bezpečnostním hrozbám informační války. Nařizují všem médiím uveřejňovat informace o tom, kdo je provozuje, kdo nese redakční odpovědnost a například i to, dostávají-li peníze ze zahraničních veřejných zdrojů.

Lesk a bída regulace

V nejaktuálnější verzi textu - po prvním čtení v europarlamentu - ovšem bohužel zůstává také opatření, které má údajně chránit obsah publikovaný důvěryhodnými médii na sociálních sítích. Takové výjimečné zacházení ale zároveň nechává otevřená zadní vrátka pro aktéry s nekalými úmysly. Prohlásit se za důvěryhodné médium a prokázat několik základních podmínek nebude rozhodně nijak velkou překážkou. A rázem bude jakákoli dez/mis/informace vydaná takovým profilem na 24 hodin zcela nedotknutelná (nebude-li přímo ilegální).

Cílem nařízení o svobodě sdělovacích prostředků je zajistit práva občanů na svobodné a pluralitní mediální služby. A tento cíl v souhrnu může naplnit. Stačí, aby si Evropská komise neuzurpovala příliš moci nad dozorovými orgány členských států, aby nové povinnosti nezahltily veřejnou administrativu a pokud možno vůbec neztížily život novinářům. Pochopitelně pak budeme zvědaví i na to, jak na nové nařízení, které je přímo závazné, zareagují čeští zákonodárci i exekutiva.

Bude třeba upravit působení českého mediálního regulátora (dosud vysílací rady), vyjasnit postavení ČTK, upravit pravidla pro hospodářskou soutěž na mediálním trhu a třeba také změnit přístup k objednávání reklamy z veřejných peněz. Na to, že na to máme rok, je mezi politiky o téma zatím jen minimální zájem.

 Autor textu: Martin Luhan, mediální expert Rekonstrukce státu, koordinátor projektu nezavisla.media