Prezentace studie o veřejnoprávních médiích v Evropě. Zleva: Vladimír Piskáček, Michal Půr, zdroj: MediaGuru.cz
Debata o médiích veřejné služby v Česku by se neměla omezovat jen na výši poplatků nebo způsobu, jakým jsou obsazovány rady médií veřejné služby. Mělo by jít o komplexní diskusi, která se povede i o tom, jakou roli mají média veřejné služby ve společnosti zastávat. Uvedli to zástupci firmy Datarun Vladimír Piskáček a Michal Půr při příležitosti čtvrteční prezentace studie Veřejnoprávní média – Inspirace změnou.
Studie má podle jejich slov sloužit jako výchozí bod k diskusi, kterou následně doplní i další aktivity. Studie byla představena den před začátkem prvního setkání dvou odborných skupin (jedna pro ČT, druhá pro ČRo), které vznikají v rámci ministerstva kultury a v níž mají vedle ministerstva zastoupení také zástupci médií veřejné služby i médií komerčních. Jejich práce má vést ke konsenzu na novém znění zákonů o České televizi a Českém rozhlasu.
Studie se zaměřuje na vývoj médií veřejné služby ve Velké Británii, Francii, Finsku, Nizozemsku, Belgii, Dánsku, Německu, Polsku a na Slovensku. Země byly podle zástupců Datarunu, jehož tým studii zpracoval, zvoleny úmyslně odlišné, aby jejich výčet postihl co nejširší obraz o změnách, ke kterým v zemích EU na poli veřejnoprávních médií dochází.
Ze studie vyplývá, že poplatky, které české domácnosti za média veřejné služby platí, jsou čtvrté nejnižší v Evropské unii. Ke změně jejich výše nedošlo od roku 2005 v případě Českého rozhlasu a od roku 2008 v případě České televize. Ceny v Česku od té doby stouply o 81 %, resp. 63 %. Podobnou situaci v posledních letech řešila řada států, naposledy se o zvýšení poplatku rozhodlo na konci roku 2023 ve Velké Británii.
Jako jeden z trendů posledního vývoje studie uvádí, že stále více zemí financuje veřejnoprávní média jinak než z koncesionářského poplatku. Ze státního rozpočtu platí podle studie média veřejné služby 17 evropských zemí. Většinou jde o nějakou formu daně, kdy je sazba stanovena vůči dani z příjmů fyzických a právnických osob.
Dalším trendem má být tlak na vyjasnění typu obsahu, který mají média veřejné služby vysílat a také, v jakém prostředí mohou operovat (například zda mohou provozovat zpravodajské weby nebo využívat komerční streamingové platformy). Podle autorů studie vystupují soukromé stanice v Německu, Velké Británii nebo Finsku proti tomu, že média vysílají „komerční“ obsah. Proto některé země přistupují k definici, jak by takový obsah měl vypadat.
„Stále častějším trendem je uzavírání časově a finančně omezených smluv s veřejnoprávními médii. V těchto dohodách vlády garantují finanční prostředky na určité období, na druhé straně poměrně taxativně vyjmenovávají, co od těchto médií očekávají,“ uvedl partner společnosti Datarun Vladimír Piskáček. Dodal, že řada zemí také svým veřejnoprávním médiím povoluje vysílat reklamu (např. Německo, Francie, Itálie, Nizozemsko, Španělsko).
„Aby se dařilo médiím veřejné služby, musí se dařit i médiím komerčním,“ uvedl Michal Půr, partner Datarun, s tím, že pro mediální trh je nutná symbióza obou typů médií. Podle Libora Matouška, prezidenta Asociace online vydavatelů (AOV) a viceprezidenta News Media Europe, který na setkání vystoupil, je představitelný i částečný „outsourcing“ médií veřejné služby díky spolupráci na obsahu s médii komerčními.
Celou studii je možné stáhnout si v dokumentu níže.
-mav-
Tagy
