Regionální novinařina je klíčová, v Česku ale živoří

David Klimeš, zdroj: NFNZ

Nadační fond nezávislé žurnalistiky (NFNZ) spustil na začátku března nový program na rozvoj lokálních médií. Až 600 tisíc Kč budou moci získat regionální média, která se zaměří na zpracování zásadních lokálních témat, přičemž jeden projekt může obdržet až 150 tisíc Kč. Součástí programu je i vzdělávání regionálních novinářů a novinářek pomocí online výukových materiálů a jejich metodická průprava. Na podzim plánuje NFNZ uspořádat workshop a společné setkání zástupců regionálních médií. „Zpravodajské pouště se šíří po určitých regionech poměrně výrazně, a pokud takovému vývoji budeme jen přihlížet, dobře to nedopadne,“ zdůvodňuje nutnost věnovat se regionální žurnalistice výkonný ředitel NFNZ David Klimeš. V rozhovoru mluví i o dalších palčivých otázkách současných médií a mediální legislativy včetně důležitosti stabilního fungování České televize a Českého rozhlasu a vyjadřuje se i k aktuálnímu dění na Slovensku.

Nadační fond nezávislé žurnalistiky se rozhodl grantovou výzvou podpořit regionální žurnalistiku a věnovat v letošním roce na její rozvoj 600 tisíc korun. Proč jste si vybrali zrovna regionální média a jakým způsobem o podpoře uvažujete i směrem do budoucna?

Zatím jsme první, kdo se u nás do podpory regionální novinařiny pustil. Je nám jasné, že částka 600 tisíc korun rozhodně nepokrývá všechny potřeby regionální žurnalistiky, ale vnímáme ji symbolicky jako startovní a věříme, že v dalších letech ji budeme schopni navyšovat. Důvod, proč jsme se rozhodli žurnalistice v regionech pomoci, je jasný. Centrální nebo národní média mají zásadní roli při pokrývání politiky a velkého byznysu, ale bez kvalitní, a hlavně nezávislé regionální novinařiny nemůže podle nás demokracie ve společnosti přežít. Novináři z centra, včetně mě, těžko posoudí, nakolik se čtenáři v regionech cítí informovaní o tom, co se v jejich okolí děje. Tím spíš, že z jedné strany mají k dispozici radniční věstníky a z druhé strany roste příjem informací přes sociální sítě, kde se šíří nejrůznější informace, často z neprůhledných zdrojů.

Předpokládám, že jste při úvahách o vypsání grantu vyšli z toho, jak stávající regionální scéna vypadá. Chybí vám v české žurnalistice média, která by potřeby regionů odrážela?

Podle našeho názoru tato média rychle mizí. Shodou okolností v uplynulých dnech vyšla studie, která se zabývá mapováním tzv. zpravodajských pouští v evropských zemích. Vydalo ji Centrum pro mediální pluralitu a mediální svobodu (EUI), přičemž českou část připravily autorky Lenka Císařová a Lucie Sýkorová. Zjistily, že od roku 2009 do roku 2019 skončilo 50 % lokálních tištěných médií, od covidové pandemie poklesly výnosy lokálních médií o 40 %, předplatitelské kmeny meziročně klesají o 10-20 % a také to, že 40 % lokálních novinářů není spokojeno se svým platem. Je proto naivní si myslet, že lokální žurnalistika žádnou pomoc nepotřebuje. Zpravodajské pouště se šíří po určitých regionech poměrně výrazně, a pokud takovému vývoji budeme jen přihlížet, dobře to nedopadne. Mluvím primárně o takových regionálních médiích, která jsou spojena s komunitou žijící v regionech a která jsou nezávislá na politických zástupcích a jsou především informačně, nikoli zábavně založená. Proto jsme poprvé ve spolupráci se Syndikátem novinářů a Nadací OSF grant vypsali. Znovu opakuji, že tato suma zpravodajské pouště určitě nezahladí, ale ukazuje, že je třeba lokální média podporovat.

Od roku 2009 do roku 2019 skončilo 50 % lokálních tištěných médií, od covidové pandemie poklesly výnosy lokálních médií o 40 %, předplatitelské kmeny meziročně klesají o 10-20 %.

Držitele grantu oznámíte po vyhodnocení žádostí porotou na Novinářském fóru 6. května. Jaká jsou kritéria pro vyhodnocování grantu? Bude rozhodovat forma média – tištěné médium, digitální nebo audio?

Cíleně necháváme způsob šíření informací i tematické zaměření otevřené. Požadujeme to, aby šlo o médium nezávislé na politické moci, které je zaměřeno na lokální téma a využívá prvky analyticko-investigativní žurnalistiky. Žádost je možné podávat i na posílení infrastruktury už existujících lokálních redakcí a na jejich rozvoj a finanční stabilizaci.

Vztahuje se grantová výzva jen na „malá média“, nebo se mohou hlásit i lokální redakce velkých vydavatelů jako např. Mafra, CNC nebo Vltava Labe Media?

Možnost žádat o grant je otevřena všem, kteří si myslí, že dělají kvalitní lokální žurnalistiku. Chceme podpořit lokální média a možnost přihlásit se jsme nijak neomezovali. Jediným omezením je, že podpora je myšlena pro média, která nejsou financována z koncesionářských poplatků. A zájem překonal naše očekávání: hned napoprvé přihlásilo se 37 projektů.

Už jste naznačil, že o podpoře regionální novinařiny uvažujete v NFNZ dlouhodobě. Co to znamená? Tři roky, pět let, deset let?

Horizont se nyní zdá nekonečný. Protože až našich peněz nebude třeba, tak regionální žurnalistika bude mít fungující obchodní modely. Bohužel se obávám, že tomu tak dlouho ještě nebude. Proto v tuto chvíli plánujeme podporu pro lokální novinařinu každoročně.

Až našich peněz nebude třeba, tak regionální žurnalistika bude mít fungující obchodní modely. Bohužel se obávám, že tomu tak dlouho ještě nebude.

Existuje přehled o tom, jak vypadá trh regionálních médií, kolik novinářů v regionech působí a jaké jsou například jejich motivace?

Lenka Císařová, která se regionálními médii zabývá dlouhodobě, má velmi dobře zmapovaná tištěná média, která byla historicky páteří regionální žurnalistiky. Jak už jsem ale uvedl, data ukazují, že tištěná lokální periodika umírají. Na druhé straně živelně rostou různé weby, sílí sociální sítě a fungují nové audiovizuální zdroje. U těch webů je to poměrně komplikované sledovat a je to i jeden z cílů, který je spojen s naším grantovým projektem: komu vlastně lokální weby patří, kdo se v regionech vůbec za novináře považuje, jaké informace se o daných lokalitách k občanům dostávají.

Jakým největším potížím česká regionální žurnalistika čelí a co ji nejvíce brání v rozvoji?

Problémů je celá řada, ale zdůraznil bych ztrátu obchodních modelů. To jistě není potíž jen regionální žurnalistiky, ale na úrovni lokálních médií je to problém extrémní. Inzerenti dnes mohou využít i jiné možnosti, jak publikum oslovit. Studie o zpravodajských pouštích, ze které jsem citoval, uvádí, že lidé čerpají informace z jiných kanálů než z regionálního tisku. Cítí se ale víc informovaní? I to by bylo dobré vědět. A není také vyřešená soutěž mezi médii samospráv a těmi, která žádnou podporu od obcí a krajů ze své podstaty nemají. To je téma, o kterém můžeme také diskutovat. Je správné, že radniční noviny mají dotaci od samosprávy a ještě prodávají inzerci? Neměla by být inzerce vyhrazena jen soukromým nezávislým médiím, aby měla z čeho financovat svůj provoz? Nemám na to jednoznačnou odpověď, ale inklinuji k tomu si myslet, že soukromá inzerce u něčeho, co je dotované samosprávou, by neměla být.

Diskuze o tom, jakým způsobem by stát měl podporovat obecně média, je letitá a poměrně vyhrocená. Jakou roli v ní může sehrát NFNZ?

NFNZ by mohl pomoci tím, že připraví přehled toho, jaké typy podpory se v jednotlivých státech uplatňují. Možností, jak regionálním médiím pomáhat, může být více – od daňových úlev až po přímou dotaci od kraje nebo ministerstva. Mezitím je ale obrovský rozdíl spjatý s garancí editoriální nezávislosti. Nedávno jsem navštívil v Norsku několik novinářských organizací. Velmi silně si tam uvědomují, že musí podporovat lokální žurnalistiku, a to i třeba pro opravdu malé komunity, ve kterých se v žádném případě žurnalistika sama o sobě neuživí. Přesto je ale důležité, aby taková média mohla fungovat. Současně jsou mechanismy nastaveny tak, aby nevznikla pochybnost, že pracují na objednávku politiků. Ta média musí nejprve dosáhnout určitého počtu předplatitelů a teprve poté mohou požádat o nějakou podporu. Pokud ale dosáhnou na takový počet předplatitelů, který jim zajišťuje dostatek příjmů, tak nárok na podporu zase ztrácí. Je tím zajištěna kontinuální pomoc bez ohledu na to, kdo je zrovna u moci.

Modelů podpory pro regionální novinařinu jsou v Evropě desítky, u nás jsme zatím k dlouhodobému řešení nedospěli. I proto, že jsme regionální novináře dlouho neslyšeli. Což zase souvisí s tím, že jako jedna z mála zemí nemáme žádnou mediální platformu, kde bychom mohli uceleně řešit mediální problémy. Přitom silná a funkční samoregulace je nejlepší obranou proti státní regulaci. Ocitli jsem se tak v situaci pět minut po dvanácté, kdy bychom si už konečně jako jedna z posledních zemí v Evropě měli založit funkční mediální platformu, nejen novinářskou, ale třeba i s vydavateli, kde by se společně řešily problémy branže.

Modelů podpory pro regionální novinařinu jsou v Evropě desítky, u nás jsme zatím k dlouhodobému řešení nedospěli. I proto, že jsme regionální novináře dlouho neslyšeli.

Je ambicí NFNZ vznik této platformy nějakým způsobem iniciovat?

Nadační fond nezávislé žurnalistiky nemá stát někde na barikádách, dokud to není nezbytně nutné. Když sleduji vývoj na Slovensku, je možné, že tam za rok nebo dva dospějeme. Takže máme rok a půl na to, abychom dotáhli to, co se dosud nedařilo. Jednou z věcí je právě funkční mediální platforma. NFNZ asi může podpořit to, aby se relevantní zástupci začali o tématu bavit. Ostatně máme teď docela dobrý precedens v podobě kolektivního správce na vybírání poplatků od velkých technologických firem. Třeba se to dá opakovat i šířeji. Témat je celá řada: Je to dobrá aplikace nové směrnice EMFA, Evropského zákona o svobodě médií. Jsou to otázky žurnalistické etiky, což se ukázalo třeba v případě tragické střelby na FF UK. Nebo i to, jak docílit shody na zvýšení televizních a rozhlasových poplatků.

Akt o evropské svobodě médií (EMFA) přináší do států Evropské unie nový rámec mediální regulace. V průběhu projednávání panovaly různé názory na jeho přínos od nadšených po zděšené. Jak ho vnímáte?

EMFA deklaruje řadu užitečných věcí jako například finanční nezávislost médií veřejné služby a jejich udržitelnost, redakční nezávislost, transparentnost. Důležité ale je, jakým způsobem se EMFA aplikuje do národních poměrů. A i proto by bylo dobré mít platformu novinářských a vydavatelských asociací, aby implementaci zákona táhli zástupci médií, ne jen politici.

Když se bavíme o mediální regulaci, tak je také velmi aktuální příprava novel zákonů o České televizi a České rozhlase, která se teď řeší v pracovních skupinách na ministerstvu kultury. Podílí se NFNZ nějakým způsobem na přípravách finálního znění?

Nadační fond nezávislé žurnalistiky vznikl v reakci na to, že několik bohatých lidí skoupilo téměř celý trh soukromých médií. Proto právě soukromý mediální sektor podporujeme, aby si udržoval určitý stupeň plurality.

Média veřejné služby vnímáme jako velmi důležitý pilíř demokratické společnosti, ale do vyjednávání o podobě novel zákonů o ČT a ČRo nevstupujeme. Osobně ale doufám, že debata bude v horizontu čtvrt roku ukončena, protože kdo zná český parlament, tak ví, že takto třeskavá legislativa potřebuje zhruba rok na to, než se schválí. Jsem rád, že máme silnou Českou televizi a Český rozhlas, byť to neznamená, že je nemáme kritizovat, pokud udělají chybu. Pokud by ale jejich postavení nebylo tak silné, obtížně by svou veřejnou službu naplňovala. Podívejme se na Slovensko. Možná kdyby Slovenská televize nebyla až třetí nejsledovanější po Markíze a Jojce, tamní vláda by měla chystané rychlé ovládnutí RTVS ztížené. To nejdůležitější, co bychom si z aktuálního vývoje na Slovensku měli vzít, je potřeba zajistit stabilní fungování médií veřejné služby i v dalších letech.

Máme rok a půl na to, abychom dotáhli to, co se dosud nedařilo. Jednou z věcí je právě funkční mediální platforma.

Považujete slovenský příklad za reálný model, který hrozí i Česku?

Slovensko je pro nás ještě mnohem důležitější, než si myslíme. Za NFNZ jsem proto podepsal výzvu česko-slovenské občanské veřejnosti proti demontáži a přeměně RTVS z média veřejného služby de facto na státní médium. Stejně tak jsem se připojil i k podobné výzvě Syndikátu novinářů a IPI CZ. To, co se teď děje na Slovensku, se skutečně může za rok a půl stát i u nás. Vidíme, jak rychle lze zničit zdánlivě pevný pilíř demokracie, tedy média veřejné služby. A pokud se to vládě Roberta Fica podaří, tak bude klíčová role televize Markíza, kterou ovládá česká skupina PPF. Převedeno do českých reálií tak nejde jen o budoucí podobu České televize a Českého rozhlasu, ale i o to, jak se zachová TV Nova.