Josef Uher, TV Nova: AI zatím člověka ve zpravodajství nenahradí

Technický ředitel mediální skupiny Nova Josef Uher. Foto: TV Nova

Technický ředitel skupiny Nova Josef Uher hovoří v první části rozhovoru pro MediaGuru.cz o novém zpravodajském produkčním systému i zapojení umělé inteligence do tvorby publicistiky.

Mediální skupina Nova nasadila do svých struktur nový produkční systém. Řada lidí ale pravděpodobně vůbec netuší, o jakou jde technologii, případně o co vůbec jde. Můžeme to tedy nějak stručně vysvětlit?

Na začátku je dobré upřesnit, že jde o zpravodajský produkční systém. Řekněme, že je to skupina technologií, která slouží k výrobě zpravodajství a zahrnuje celý komplex, to znamená střižny, disková pole, playout servery a samozřejmě ještě taky ingest záznamů, tak i reportážní kamery. Jde tedy o hardware i software. A to celé musí do sebe zapadat.

Takže vy jste pořídili nový software, který tohle vše ovládá a díky kterému se v tom vyznáte?

Je to v podstatě, jako kdybyste šel do knihovny a tam máte kartotéku, ve které hledáte. V asset managementu hledáte nějaký klip a na diskovém poli ho najdete. Není to úplně o tom, že byste šel a vzal diskové pole, kde bude šest tisíc klipů a ty probíral jeden po druhém, tedy úplně stejně jako v knihovně nebudete probírat knížku po knížce, ale podíváte se do kartotéky a řekněte, že knížka je v regálu 3B. A ta výhoda zpravodajského produkčního systému je v tom, že k obsahu můžou přistupovat všichni, kdo potřebují. A nejenom tady v budově, ale případně i třeba zvenčí. Vše je samozřejmě zabezpečeno. Máte možnost si klip prohlédnout v náhledu, v nižší kvalitě, a ve chvíli, kdy vás to zajímá, si stáhnete klip v plném rozlišení.

A druhá věc, která je důležitá, že v rámci prostředí je jedno, že začnete stříhat ve střižně jedna a druhý den ve střižně dva. Přístup do archivu je jednoduchý. Pravidla jsou dopředu daná, jak se klipy mají pojmenovávat. Máme archiváře, kteří nám zprávy popisují, takže to pak hledání ulehčuje.

Ale tohle, co jste popsal, má v podstatě každá televize a bez toho by nemohla fungovat. Můžete tedy říci, co vám přináší současná verze systému například oproti té předchozí? Co třeba nová verze umí a co ta předchozí neuměla? Nebo se změna udělala proto, že je tam nějaká přirozené zastarávání technologie?

Byl to přirozený vývoj. V loňském roce ho výrobce přestal vyvíjet a v příštím roce ho přestane podporovat. Hlavní motivací bylo nezamrznout na tom, co máme, ale pořídit něco, co se bude dál rozvíjet a na čem se bude dál pracovat. Zpravodajský produkční systém je navázaný na několik dalších systémů.

Pokud jedna z těchto čtyř věcí – žurnalistický systém, produkční systém, archivní systém nebo studiová automatizace – dostane aktualizaci, aby vám zůstala jedna věc nepodporovaná a může se stát, že nebude fungovat s dalšími věcmi v řetězci nebo nevyužijete vlastnosti daného upgradu, takže výměna byla naprosto nutná.

Nemůžu tedy říci, že bychom získali nějaké bombastické vlastnosti a ve vývoji bychom poskočili například o tři roky dopředu, ale systém je pochopitelně schopný jak rozvoje, tak i kapacity. V rámci celého provozu budeme mít jednotnou technologii a stejný produkční systém máme i na Markíze, to znamená, že my se můžeme propojit s Markízou a nebudeme si muset soubory složitě překlápět. Naopak si je můžeme jednoduše sdílet. Letos se v Markíze vyměnil ten žurnalistický a s Novou je tedy totožný. Vybudovat v Markíze druhé datacentrum by bylo velmi finančně nákladné. Nyní můžeme tedy Markíze poskytnout zálohu v případě, že by došlo k nějaké neočekávané události, například požár v datacentru.

V rámci celého provozu budeme mít jednotnou technologii a stejný produkční systém máme i na Markíze, to znamená, že my se můžeme propojit s Markízou a nebudeme si muset soubory složitě překlápět.

Zpravodajský produkční systém je tedy jakési komplexní řešení – jak softwarové, tak i hardwarové, které se případně dá postupně obměňovat...

Hardwarové je hlavně diskové pole, kde se vám materiály scházejí, playout servery, který vám umožňuje vstupy příspěvků do zpravodajství, a samozřejmě střižen, jenž mají nějakou svou pracovní stanici. K tomu máte ještě skupinu řídících systémů, kterým se říká zkratkou PAM, Production Asset Management, a právě na nich běží tato vyšší verze softwaru, který indexuje dané soubory, zajišťuje komunikaci s archivem, komunikaci s žurnalistickým systémem apod.

Vše samozřejmě musí být navzájem propojené, aby například Lucie Borhyová neřekla ve zprávách, uvidíte Plzeň a my jsme ukázali Bulharsko. Jsou tam tedy nějaké vzájemné identifikátory, které se vzájemně provazují a zprávy nakonec proběhly tak, aby zajímaly naše diváky.

Součástí podobných rozhovorů často bývá otázka, kde očekáváte, že bude daná technologie za deset nebo třeba patnáct let. Místo věštění z křišťálové koule bych se tedy zeptal, jaký je tam trend ve vývoji, když se například podíváte deset let zpátky. Co se změnilo?

Určitě je to dostupnost datové kapacity. Máme například větší počet střižen, který umožňují střih rovnou ve vysokém rozlišení, to znamená, že tam nedochází k žádnému zdržení. Jsou k dispozici i technologie, kdy si může redaktor přímo označkovat pro svou potřebu zajímavé body, které se mu pro následnou práci do systému natáhnou a rovnou pak při zpracování ví, po čem jde.

Když to vezmeme ještě o kousek dál, tak samozřejmě ve zpravodajství se používaly dříve pásky. Stříhalo se z pásku na pásek. Pak jsme měli Blu-ray disky, takže se musel natáhnout celý Blu-ray. Dnes máme záznamové karty v kamerách. Jsou také technologie, že se pořízený materiál dá poslat rovnou z auta, pokud by byl vyloženě tlak na čas. Díky zpravodajským batohům máme možnost přispívat i z terénu, kde nemáme k dispozici linku. Tím, jak všude narůstá kapacita, tak můžeme akceptovat i nárůst kapacity samotných videí. Doručujeme zpravodajství nejen pro hlavní kanál, ale i TN Live, který má řádnou internetovou licenci. Musíme mít tedy k dispozici navýšenou kapacitu, abychom mohli příspěvky doručovat co nejdříve a v odpovídající kvalitě.

S ohledem na to, že do zpravodajského systému je možné se připojit odkudkoliv, musí tam být nějaký firewall nebo něco podobného. Jak je tohle řešeno?

Máme specializovaný firewall na broadcastové technologie, které jdou do vysílání. Je to kombinace hardwarového a softwarového řešení. Více bych to nechtěl komentovat.

Umožňuje vaše nová technologie například propojení i s nějakým grafickým systémem nebo dalšími složkami ve vašem vysílacím řetězci, které již využíváte?

Samozřejmě s grafickým systémem to propojené je, ale to bylo i předtím. Díky studiové automatizaci je možné ovládat jak playout servery, které hrají ty příspěvky, tak zároveň ovládáme grafické jednotky, tedy například to, co se děje za moderátory. V jednu chvíli můžeme synchronizovat i výstup režie, což je výhoda ve chvíli, kdy na Nova International nemáme na všechno vysílací práva a nemáme dva střihače. Druhý výstup režie tedy řídí automatizace na základě práv, která jsou zanesená v žurnalistickém systému.

Střihový systém má například instalované pluginy pro tvorbu titulků, pro mozaiku, aby daný obsah neviděly děti do 18 let apod. Můžeme vytvářet například i virtuální grafiku, takže umístíme do obrazu například lahev sponzora, pokud je to součástí product placementu. Když jsme to instalovali, tak kolegové si s tím hráli a ve studiu nám přistál nějaký modul z Marsu. Ale samozřejmě zrovna tohle je náročné a musí se to naprogramovat. Nedá se to dělat jako na běžícím pásu. Pro grafiku ve zpravodajství jsou připraveny šablony a novináři to jenom vyplní.

Čím dál tím větším tématem je využití umělé inteligence a její implementace do běžných pracovních procesů. Jak jste se s tímhle fenoménem popasovali na Nově?

Řekněme, že zatím všechny věci jsou zatím ve fázi nějakých testů, abychom si ověřili, jak fungují, než podepíšeme finálně nějakou smlouvu. Děláme například speech-to-text a překlady. Ty používáme zatím pro vnitřní účely. Pokud chceme prezentovat něco v rámci CME, tak to musíme přeložit.

Speech-to-text si testujeme, proto, že zatím nemáme titulky živého vysílání pro sluchově postižené. Kromě České republiky to testujeme i na Slovensku. Další zajímavé výsledky jsou například u fotbalu, kde umělá inteligence najde góly, žluté nebo červené karty a předpřipraví report, takže už člověk nemusí zkouknout celý devadesátiminutový zápas, ale má to dopředu naservírované a může s tím dál pracovat. A pak jsme tady měli ještě půjčený server na sémantické vyhledávání. To znamená, že člověk něco zadal a AI mu to našla v archivu. Naše zkušenosti bychom chtěli vyhodnotit a technologii pak nasadit do plného provozu.

Člověk si ale zároveň musí uvědomit, že cokoliv AI pošle, tak pokud nemá profesionální smlouvu, ona to může použít dál, což samozřejmě my nechceme. Testy pobíhají tedy možná trošičku pomaleji, než by bylo ideální, ale je potřeba si vše právně podchytit.

Nicméně přeci jen využíváme AI i v kontaktu s divákem. Máme novou moderátorskou posilu, která se jmenuje Luna. Jedná se o moderátorku vytvořenou pomocí umělé inteligence a na starosti má každodenní moderování horoskopů na TN.cz.

Speech-to-text si testujeme, proto, že zatím nemáme titulky živého vysílání pro sluchově postižené. Kromě České republiky to testujeme i na Slovensku.

Z toho, co říkáte, mám pocit, že vám záleží na tom, aby lidský faktor nadále zůstal rozhodující a AI případně pouze ulehčovala některé úkony. Asi tam tedy není nějaký scénář, že by AI řídila i fungování některých stanic?

Klasické lineární vysílání asi zatím v tuhle chvíli úplně stoprocentně ne. Spousta materiálů, které jdou do vysílání, kontroluje, můžeme tomu říkat umělá inteligence, ale my jsme to ještě kupovali jako specializovaný software, který hledá technické chyby, jako je překročená hlasitost zvuku, dropy v obraze apod. Technik pak u daného materiálu stráví například místo devadesáti minut pouze dvacet, protože může danému softwaru věřit. A druhá věc je, že tím například kontrolujeme věci, krátké, vyrobené tady, o kterých víme, že by měly být v pořádku, ale potřebujeme mít jistotu, že jsou tam konsistentní data, a že je budeme moci vysílat.

Technologie tedy usnadňuje práci lidskou a zároveň šetří čas, ale samozřejmě máme interní pravidla, že vše, co je v prime-timu, kontroluje kompletně pouze člověk. Máme ale spoustu různých seriálů a dalších pořadů, které vezme tento robot a člověk na konci pak přečte reporty, prověří kritická místa a buď to vrátí k opravě, nebo řekne, že se našlo něco, co nemá vliv na kvalitu obrazu ani zvuku, tak se jede dál. I na materiály ze zahraničí, které k nám chodí, to funguje tak, že vy máte 30 dní na to, abyste je případně vrátili. Při kapacitě, že třeba programová ředitelka nakoupí 400 dílů jednoho seriálu, ani nemáme lidskou kapacitu, která by dokázala během 30 dnů vše zkontrolovat sekundu po sekundě.