ČT a ČRo odhadují, že by po změně financování mohly propustit až 700 lidí

Omezení výroby, zrušení investic nebo ořezání regionálního vysílání. Česká televize upřesňuje možné důsledky vládních škrtů.

Rozhodnutí vlády z dnešního dne převést financování České televize do státního rozpočtu by podle aktuálních parametrů neznamenalo jen změnu způsobu výběru televizních poplatků, ale především snížení příjmů České televize o víc než jednu miliardu korun ročně. Takový zásah by se nevyhnutelně promítl do rozsahu veřejné služby, kterou Česká televize poskytuje divákům. Neopomenutelným problémem je také možný vliv politiků na každoroční rozpočet veřejnoprávní televize.

„Česká televize bude vždy postupovat odpovědně a hospodárně. Je ale potřeba říci jasně: pokud má plnit zákonem stanovenou veřejnou službu, schválené dlouhodobé plány a memorandum pro období 2026 až 2030, musí k tomu mít odpovídající a předvídatelné financování. Snížení rozpočtu o zhruba jednu miliardu korun by nevyhnutelně znamenalo omezení služby, kterou Česká televize poskytuje veřejnosti,“ uvedl generální ředitel České televize Hynek Chudárek.

Pokud by platila vládou prezentovaná suma 5,74 mld Kč, ve vztahu k plánovanému a schválenému rozpočtu ČT na rok 2027 by došlo ke snížení o 1,3 mld Kč. Takové snížení nelze vyrovnat pouze provozními úsporami, kterými Česká televize prošla v období 2008–2025, kdy výše televizního poplatku stagnovala. Není přitom pravda, že ČT nehospodaří transparentně a úsporně. Kromě výše uvedené schopnosti vyrovnat se s inflací bez navýšení poplatků za minulých 18 let při zachování rozsahu a úrovně vysílání, ČT každoročně prochází podrobným auditem bez výhrad. Žádné nedostatky nenašel ani mimořádný audit nařízený loni na podzim generálním ředitelem Hynkem Chudárkem.

Nově navržené škrty by měly dopad na výrobu napříč programy, včetně sportu nebo zpravodajství, a to včetně zahraničního, na regionální vysílání nebo na podporu české kinematografie. Česká televize by zároveň musela přehodnotit plánované investice, například výstavbu nového komplexu pro zpravodajství nebo nové budovy Televizního studia Ostrava. Dalším důsledkem musí být revokace Memoranda o způsobu naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání, které Česká televize nebude schopná ve stávající podobě naplnit. V neposlední řadě se toto výrazné snížení rozpočtu promítne i do personální politiky České televize. Management již v minulosti avizoval případnou nutnost propouštění zaměstnanců, a to v řádech až několika stovek pracovních míst.

Zdůrazňujeme, že pro vedení České televize i nadále zůstává preferovanou variantou financování prostřednictvím televizních poplatků, a to jako nezávislý a prověřený model.

„Dnešní rozhodnutí vlády považuji za nepřátelský krok s cílem média veřejné služby destabilizovat a následně oslabit. Nelze to vnímat jinak než jako mstu za to, že děláme svou práci dobře. Za to, že se ptáme, kontrolujeme politiky u moci a plníme úkol, který nám ukládá zákon.

V situaci, kdy máme stabilní média veřejné služby fungující s vyrovnanými rozpočty i přesto, že 20 let nedocházelo k valorizaci jejich příjmů, vysokou platební morálku a média, která jsou lídry na svých trzích a mají nejvyšší důvěryhodnost v zemi, je taková změna motivována pouze politickými cíli. Přesně, jak říkal premiér Babiš: „Změnili jsme to proto, že jsme to chtěli změnit“ – chybí zde jakýkoliv racionální důvod.

Za nepřijatelné považuji i to, jakým způsobem návrh vznikl. Zákon, který do teď nebyl předložen veřejně a zatím ho nikdo z veřejnoprávních médií neviděl, vznikl bez jakékoliv odborné debaty a bez seriózního projednání s dotčenými institucemi. Takto zásadní zásah do fungování veřejné služby nemůže být předkládán překotně a jednostranně jako politický diktát. V zemích, které nám bývají vládou dávány za příklad, podobným změnám předcházela širší i několikaletá debata a jasné garance. Pokud nám pan premiér dává tyto země za příklad, je na místě se řídit také stejnými postupy.

Za naprosto lživé považuji tvrzení, že média veřejné služby neumí šetřit a že nejsou kontrolována. Český rozhlas přitom dlouhodobě hospodaří odpovědně. Víme, jak šetřit, a v minulých letech jsme to opakovaně prokázali. Snižovali jsme provozní náklady, optimalizovali jsme vnitřní fungování a redukovali pracovní místa až o 160 pozic. Představa, že změna financování sama o sobě přinese vyšší efektivitu, je falešná. Přinese především nejistotu, tlak a omezení veřejné služby.

Je také nutné připomenout, že výše rozhlasového poplatku v roce 2024 byla stejná, jako v roce 2005, tedy 45 korun. Kdybychom chtěli po státu poplatky ve výši odpovídající kumulované inflaci od roku 2005, činily by rozhlasové poplatky dvojnásobek, něco přes 90 korun měsíčně! Přesto, Český rozhlas po celé toto období poskytoval služby, a dokonce je i rozšiřoval, aby zároveň byl nucen vyrovnávat se s růstem nákladů, inflací i technologickými změnami bez odpovídající stabilizace příjmů. Žádné jiné odvětví se nemuselo dlouhodobě potýkat s takovými podmínkami.

Navrhovaná částka neodpovídá rozsahu úkolů, které Českému rozhlasu ukládá zákon. Pokud bude návrh přijat v této podobě, nebude možné zachovat současný rozsah služeb. Dopady by pocítili především posluchači. Omezení by se mohla dotknout regionálního vysílání, tvorby pro děti a mládež, kulturních a vzdělávacích projektů i zahraniční zpravodajské sítě. Právě tyto služby přitom komerční trh v potřebném rozsahu nenahradí. Současně by bylo nutné hledat významné personální úspory. V případě Českého rozhlasu odhadujeme možné snížení počtu zaměstnanců přibližně o 150 až 200 pracovních míst. Nejde tedy o abstraktní debatu o modelu financování. Jde o konkrétní lidi, konkrétní redakce, konkrétní pořady a konkrétní služby veřejnosti.

Za největší riziko ale považuji oslabení nezávislosti médií veřejné služby. Financování prostřednictvím státního rozpočtu není automaticky spravedlivější ani modernější. Naopak vytváří prostor pro opakovaný politický tlak při každoročních debatách o rozpočtu. Veřejnoprávní médium, které musí každý rok čekat na rozpočtové rozhodnutí politické reprezentace, nemůže mít stejnou míru jistoty a autonomie jako médium financované stabilním a zákonem chráněným systémem poplatků. V tomto kontextu i odmítání ústavních a jiných pojistek ze strany vlády je jasným důkazem, že cílem je pouze oslabení až podrobení veřejnoprávních mé­dií.

Vláda opakovaně tvrdí, že současný systém je zastaralý. Není tomu tak. Současný model financování prostřednictvím rozhlasových a televizních poplatků zajišťuje stabilitu, předvídatelnost a přímou vazbu mezi veřejností a médii veřejné služby. Právě tato vazba je pro nezávislost veřejné služby zásadní.

Stále jsem přesvědčen, že nejvhodnějším způsobem financování médií veřejné služby zůstávají rozhlasové a televizní poplatky. Pokud má být tento systém změněn, pak pouze na základě široké odborné a společenské shody, s jasnými garancemi nezávislosti, předvídatelnosti a ochrany redakční autonomie.

Český rozhlas bude dál plnit svou veřejnou službu. Budeme informovat, vysvětlovat, kontrolovat veřejnou moc a poskytovat prostor různým hlasům ve společnosti. Právě proto musím říct jasně: dnešní rozhodnutí vlády veřejnou službu nechrání. Zcela zásadním způsobem jí poškozuje.“